|
|
 | Prázdno v ještě větším
prázdnu
to je ta mez
co překročíš
Pak cestu vedeš
kudy chceš
vábený vábíš
bohatneš
--Jo, to se mi líbí. Hezky napsáno. I když nejde o nic mimořádně originálního, ale co už taky, dneska, že jo :-)
Začátek mne nenadchl. |
|
|
| Některý momenty se mi líbí, některý vůbec ne.
A jsem asi natvrdlej, ale vůbec jsem nepochopil
souvislost básně s podobiznou pejska...
No asi jsem mimoň :-)
|
|
|
| Nejen utahané, spíš otahané...
a nemůžu si pomoct, nerad používám slovo kýč,
ale tady mi to místy připadá hodně kýčovité.
|
|
|
| Zvláštní. Pocity beznaděje a úzkosti vyjádřené docela intenzivně, ale přesto mě něco chybí, abych to vstřebal.., snad je to příliš osobní ? Nevím. |
|
|
| Forma převážila obsah. |
|
|
| Vidím to asi jako thalina. První sloka je jasně nejpoetičtější. Zbytek po formální stránce není špatný,
ale obsahově už je to poněkud banální. |
|
|
| Dobrá náladovka. |
|
|
| Vysloveně mě bavilo tenhle text číst,
ale nějak mě zklamal závěr :-) i když to k němu zákonitě spělo. Moc předvídatelnej a banální.
Ale je vidět, že umíš pracovat s košatým jazykem :-) |
|
|
| Já mám rád když báseň "drží figuru" -
když nejde jen o vychrlení slov, která spolu souvisí jen jménem autora.
A to tahle báseň drží pohromadě - je to dobrá vyprávěnka.
K tomu originální zápletka. A působivé obrazy.
Jo, líbí.
|
|
|
| Co je víc? Pro každého nejspíš něco jiného.
Můžeš napsat třeba tenhle text:
jkdfkjfhj ksj dj hjuhuhu
ekjerjrřkjřířífgmdn d,nekn nj jnejkr
lkerjeij ijo ijoi oi oi otittrhti
A třeba podle tebe to vyjadřuje něco strašně důležitého,
jenomže bude to srozumitelné jen tobě jako autorovi.
Nikdo jiný to nepochopí, pro nikoho jiného to nebude mít
žádnou cenu.
Pokud píšu a nechci psát jen pro sebe a pro svůj šuplík,
musím nějakým způsobem brát ohled na čtenáře.
To není totéž jako podbízivost.
Prosím pěkně, že mě tvůj text neoslovil, že se mnou nepohnul, to neznamená, že je nesrozumitelný...
třeba se najdou jiní čtenáři, třeba v jiné době, jinde. |
|
|
| První a třetí sloka jsou moc dobré. Jako že fakt že jo, a to jako že se celkem zdárně vyhýbám tzv. vázanému verši, poněvadž není žádná legrace nesklouznout do naivní rýmovačky nebo klišoidního patosu. To ty jseš jiná kategorie!
Nojo, kdo umí umí. |
|
|
| Vnímám to jako někde na půl cestě...
Je vidět, že jsi vnímavý/vnímavá (nevím, zda jde o muže či ženu :-))
Citlivý/citlivá na vnitřní zvuky v hlavě, které rezonují, když něco venku stojí za rezonanci.
Citlivý/citlivá k hlasu poezie.
A docela solidní smysl pro rytmus volného verše.
Ale to není všechno. Chybí něco, čemu říkám kázeň.
Je to prostě bordel. Ty tomu možná řekneš - co chcete, vždyť jde jen o pocity. Hmmm, a to je škoda.
Myslím, že kdybys chtěl/chtěla, máš na víc. |
|
|
| Ty tři až čtyři miniatury - dík za upozornění, až teď si uvědomuju, že to působí opravdu jako slepenec několika menších celků... nojo, no. Problém je v tom, že se do tvorby víc nutím, než aby to bylo spontánní. Spontánně ze mě vyleze maximálně dvouverší, a to je na báseň přeci jen trochu málo.
A škrtat se dá skoro vždy. Jenomže já jsem ukecanej tvor a na nějakým tom slově navíc mi nezáleží :-))
|
|
|
| Zvládnutý po formální stránce moc dobře,
mám takovejhle volnej verš dost rád.
Ty ráda provokuješ? Jo, to znám. Já pořád,
když to na mě přijde... to bych do sebe neřek při svým věku.
žena mě chce zabít každou chvíli :-)
Se mi to líbí, i když vlastně nevím, proč.
Snad proto, že v tramvaji padám spíše do skupiny
tichých mloků... tak pro ten pohled z druhý strany :-)
|
|
|
| ...letargie, marnost - hmm, no je to blízko. Já to psal spíš s pocitem odevzdanosti. A taky jako vzpomínku na kamaráda, kterej se před pár lety zastřelil a pořád mi chybí (neřád). Ale beznaděj - to ne, to v tom doufám není.
Dík všem za zastavení! |
|
|
| Především nesouhlasím, že nostalgie utiskuje duši.
Ale budiž, každej to může mít jinak.
Člověče, říkat si o pohlazení, to mi přijde nevkusné.
To přec nemáš zapotřebí.
Vždyť ten rozjezd působivých prvních třech řádků
slibuje mnohé.
A pak sklouzneš do... no dobrá.
Tak počkám, až zase najdeš můzu,
a já vím, že ji najdeš :-)) Držím palce ! |
|
|
| Asi spíš napadané meruňky?
Jsem starej rejpal, tak zkusím napsat něco ze svý palice.
"spali jsme spolu" - mi přijde slůvko spolu nadbytečné, zejména s ohledem na pokračování příběhu :-). A verš "upracované a s mozoly" mi přijde jako zbytečná odbočka, nemající významový vztah k příběhu.
Jinak je to taková příjemná, svěží básnička.
|
|
|
| Máš toho tady hodně... myslíš, podobně jako si mysleli marxisti, že kvantita se změní v kvalitu ?:-))
|
|
|
| Jakkoliv nemiluju něco jako cenzuru, tohle, kdybych adminoval, bych bez milosti zrekvíroval... |
|
|
| Mě tam hodně vadí "už" a "však". Bez těch zbytečných slovíček by to vcelku znělo - formálně - přirozeně.
Hmm, budu rozumovat - když se kapkám nechtělo padnout na studenou zem, to chápu, ale jak souvisí křídla vlaštovek se sítěmi pavučin a s mokrým listím? Je to takové nějaké nelogické, respektive možná že jsem nepochopil skrytý smysl?
Taková jednoduchá podzimní náladovka by to byla, ale přijde mi naplněná obehranými slovními spojeními - zem je ovšem studená, listí se nám hodí do krámu mokré... a vlaštovky odlétají na podzim do teplých krajů. že ano... |
|
|
S podtitulem Povídání vážné i nevážné uvádí autorka ve své knize 101 drobných příběhů ze života, nejen humorných, o hledání dobra a zla.
:
