|
Info
|
| Děl | : | 6390 | | Komentářu | : | 31196 | | Členů | : | 730 |
|
|
Návštev
|
| Celkem | : | 557168 | | Právě online | : | 5 |
|
Víte, že...
tu máme také výtvarno?
viz levé menu/díla/Výtvarno
nebo klikni sem
- inzerce -
BlueBoard.cz
Malá diskuse
(Chceteli heslo pro vstup,
pište na ICQ 254685907)
|
|
|
Publikační prostor pro Vás |
|
|
|
|
Novinky na serveru |
10 minut slávy |
Na téma Jak psát Dialogy ve vysílání Rádyja Mlha hovořila spisovatelka a pedagožka
Eva Hauserová.
Záznam ke stažení zde.
podrobnější informace o pořadu zde
Našli jste nějakou chybu?
Nahlaste nám ji, prosím, ZDE
O literární tvorbě na internetu, Nezahradě a mezera.org v MF Dnes
Čtěte zde
Co pro Vás připravujeme?
Všechny plánované změny na mezera.org v roce 2009
zde
Čtvrtá bitva v podhoubí!
Rozhodujte o své hudbě na Rádyju MLHA!
Hlasujte pro lepšího interpreta
zde!
Příležitost pro studenty!!!
Vyhrajte až 40.000 Kč s o.p.s. Winton Train
více na www.wintontrain.eu
Literární soutěž s Mezinárodním rokem astronomie 2009
"Vesmír mého mládí"
zde
Už jste svou sci-fi povídku poslali
do pořadu Nula-jednička na rádiu Leonardo? - info tu
Soutěžte ...o závod! s Rádyjem MLHA
Aktuální téma: ...JAKO JED
podrobnější informace zde
| | Celá zpráva zde... | |
OpilecID: #7792 | Autor | LeeRicope |  | | Kategorie | Próza - povídka | | Počet návštěv | 44 | |
|
Je po půlnoci, a já se vracim z hospody. Je nádherná, letní, magická noc. V teplém, čerstvém a voňavém vzduchu je cítit tolik tajemství, a síly, že jsem dnes musel chlastat víc než obvykle, abych neřval vzteky, a žalem. Jsem nadrátovanej jak zákon káže, a bavim se tím, jak se všechno vlní a poskakuje, když na to koukám oběma očima. Po sérii pokusů,pádů a nárazů do stromů, a jinejch přírodních a lidskejch výtvorů, jsem přišel na to, že když se na svět dívám jen jedním okem, tak se tolik nehoupe. Tím značně zeslábne i jeho snaha, udeřit mě zemí do obličeje. Chechtám se, jak jsem s tím vyběhl. Chechtám se tak že se plácám do kolen. Tedy, plácal bych se do kolen, kdyby neuhejbaly. Nakonec i to mi přijde směšný, a tak se pro změnu smíchy zakláním. Najednou se mi v mozku zableskne, a ostrá, štípavá bolest, mi projede zátylkem. Přemejšlím, co se mi tak asi mohlo stát, že když stojim, a směju se, že mě tak bolí hlava. Aha, já ležim na zádech. Jak to, že mě ta země zase praštila, když na to koukám jen jedním okem? Pomalu si vzpomínám. Aha! Díval jsem se na hvězdy. Taková blbost! Každej opilec přece ví, že na hvězdnou oblohu se musí dívat zásadně vleže. Ten prostor, a ta hloubka, zamává i s tím, sakra, jak vono se jim to říká, nóó, s tim ... , jó, už to mám, s absintem. Hmm. No moment, absint je chlast. Sakryš, to se mi to trošku popletlo. Já myslel toho, nó, absilmenta, abstilkmenta, ab, as, al, no prostě toho, co nechlastá.
Ležím zády na teplém asfaltu. Vzduch se tetelí energií, a já ji nechávám, ať mě úplně prostoupí. Srdce mi puká žalem, ani pořádně nechápu proč. Jen obrovsky vnímám světabol, a slzy mi tečou po tvářích. Zároveň se ale díky chlastu, s tím dokážu vypořádat. Sundal ze mě veškeré okovy, brnění, závoje, a zbořil všechny zdi a všechno, čím jsem se během života obalil. Abych nebyl tak zranitelný, tak nahý, tak lidský. Abych mohl žít, jako člověk mezi lidmi. Abych mohl existovat ve světě, který jsme si vytvořili. Ve světě plném zášti, závisti, čiré nenávisti, kterou pomalu nahrazujeme lásku. Ve světě, kde každý každého soudí, kde se každý odděluje, povyšuje, pohrdá ostatními, kteří jsou úplně stejní jako on sám.
Teď jsem uvolněný, a úplně otevřený. Jsem šťastný. Šťastný a svobodný. Cítím lásku ke všem, a ke všemu. Se všemi a se vším, jsem naprosto dokonale smířený. Dívám se do hvězdného nebe a uvědomuji si, že Bůh tam někde je. Miluju ho tak, že zase pláču. Vím zcela jistě, a přijde mi to jako nejpřirozenější věc na světě, že o mě ví. Vnímám, jak neuvěřitelně silně mě miluje. Jasně si uvědomuji, že jsem s Ním spojený. Cítím Jeho lásku úplně, celým tělem, všemi smysly. Chápe mě a rozumí mi. Nijak mě nesoudí. A já se v té lásce přímo koupu. Miluju ten silný, pulsující život, a chápu že jeho smysl je Pravda a Láska. Hvězdy se mlčky chvějí a přitakávají. Noc rezonuje. Tiše štkám, a cítím jak mi teplé slzy kanou po tvářích. Zasměju se nahlas. Jseš sentimentální jak stará děvka, řeknu sám k sobě. Ty mě nemůžeš nasrat, odpovím si. Vím, že se mi to líbí, a klidně si tu budu plakat, jak dlouho budu chtít. Nebo dokud nevystřízlivým, napadne mě. Znovu se uchechtnu. Intenzivní pocit absolutní jednoty, akordu s vesmírem, pomalu odeznívá. Znám to, a nelituji toho. Zase někdy. Jsem přesvědčený, že pro tyhle okamžiky stojí za to žít. Nebo pít? Vím dobře že chlast mě ničí, ale stejně tak dobře je mi jasné, že střízlivý jsem nikdy nezažil nic, co by se tomuhle alespoň vzdáleně podobalo.
Většina lidí lidí pohrdá opilci. Mnozí se jich přímo štítí. Kdo ale zažil něco podobného? Byť třeba jen jednou, za svůj zbytečný a promarněný život? Miluju všechny tyhle ztracené a opuštěné duše, a je mi jich líto. Plakat pro ně ale dnes už nemůžu. Kouzlo okamžiku je pryč, a mě se začíná svinsky točit hlava.
Hlava se mi teď točí tak, že i vleže musím vyhodit brzdu. Je mi strašně špatně. Otáčím se na břicho a plazím se k příkopu. Konečně jsem nad ním. Zvracím. Je mi hrozně, a tak u toho křičím. Pomáhá mi to. Dělá se mi o mnoho lépe, a tak si na další vlnu zvracení můžu kleknout. Mám hořko a sucho v ústech. Vzpomenu si, jak jsem žral fernet přímo z láhve a polije mě horko. Co bych dal za nějakou studenou minerálku! Snažím se odplivnout poslední suchou slinu, ale nejde mi to. Utrhnu z pangejtu hrst trávy a utřu si pusu. Podobným způsobem se i vysmrkám. Bože to je humus, napadne mě. Posadím se na zadek a zhluboka dýchám. Už je mi celkem dobře. Dá se to. Kyselej zápach mýho potu, ostře kontrastuje s chutí nočního vzduchu. Pomalu se zvedám. Zkouším vrávoravě první kroky. Jsem spokojený, když zjišťuju že to půjde. Dám si pusu na dlaň, a fouknutím ji posílám nahoru. Usměju se a zamávám. Pak se mi zamotá hlava, a já jen tak tak vyberu pád. Dneska už se nahoru dívat nebudu, umíním si, a vydám se na cestu. | | Pro celé dílo klikni sem | |
|
Žebříčky děl:| Nejlepší dle redakce nakladatelství | Nejlepší dle uživatelské redakce | | | | Nejlepší dle čtenářů | Nejpříšernější díla (dle hlasování čtenářů) | | |
Doporučení serveru:
Publikace
Publikujte hotové texty, které již prošly určitou sebereflexí. Nápovědu k publikování naleznete zde Můžete se též obrátit na admina. Pokud si dílem nejste jisti a přesto chcete znát názor ostatních, uveďte to v prologu. Publikujete-li starší díla, o nichž víte, že mají horší úroveň (např. báseň z období Vaší puberty) ale máte k nim určitý citový vztah, je rovněž dobré o tom předem informovat.
Nepublikujte díla porušující zákon nebo pravidla serveru. Taková budou zneviditelněna případně bude postupováno dle pravidel serveru.
U děl, která nejsou vhodná pro děti a mládež doporučujeme o tom předem v prologu informovat. Zvýší to jejich čtenost
Server nenese žádnou odpovědnost za archivaci Vašich děl, ve Vašem vlastním zájmu Vám proto doporučujeme zálohovat si veškeré zveřejněné texty.
Kritiky
Na mezera.org můžete nejen publikovat, ale také hodnotit texty ostatních. Doporučujeme, abyste při kritikách hleděli zejména na literární úroveň textu a popsali přesně v čem spočívá dle vašeho mínění kvalita nebo třeba naopak nízká úroveň textu. Kritiky typu „moc hezké“ nebo „to je děs“ sice vyvolají u autora velkou vnitřní emocionální reakci ale o skutečných vlastnostech jeho díla mu nic neřeknou a neposkytnou mu tak potřebnou reflexi a informaci co by měl zlepšit případně čeho se držet atp.
Buďte věcní, nenadávejte autorovi, nemachrujte – nejste na pískovišti, a nikoho zbytečně neponižujte. V případě užití neslušných slov nebo hrubých urážek a jiných neslušných projevů může být kritika adminem smazána.
Náměty, připomínky, dotazy ohledně obecných věcí týkajících se serveru adresujte správci - janajirasko.
Technické dotazy, upozornění na chyby ve zobrazení a jiné odbornější otázky směřujte na Skunnyho
|
|
|
|
|