Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
děkuju moc za všechny tiché i hlasité body a všechno, co jste mi k tomu napsali, furt jsem taková ,,přešlapující" autorka, vy mi dáváte tu sílu, abych si řekla JO, má to význam jít s tou kůží na trh a sesmolit ty věci z hlavy, ze životů...
no, doporučovaly mi to tady dvě chytré hlavy... (což mi připomíná, moje kolegyně, která nevé ouplně, o co jde, jen ví, že chodím na mezeru říká: ,,Otevři si mezeru, najdi svého mizeru.") - ale to je jen taková asociace hloupá...
Tak já to teda přejmenuju, no.... Jinak děkluju, tužtička hřeje obzvlášť, když to dobřadopadne - což asi že jo - bude do konce roku knížka z těch mých různých povídek...
Pointu jsem slyšela kdes v televizi z úst pana doktora petra Šmolky - takže pro mne nepointa, navíc od něj podstatně svižněji a krátce, v odstatě jako ,,anekdotu", takže to mělo lepší dopad a efekt...
Dost se mě to dotklo - a vzápětí mě došlo, že naposled pro mě psal básně můj první bejvalej - a bylo to pěkný.... jo, jo, a taky už jsem nějak dávno bez svatozáře a (snad) s aspoň slepenýma křídlama...
chvílema jsem z toho byla ttrochu zamtená, ale jinak jsem si početla - takové ty osudy .... Já nevím, jestli stihnu tohle kolo, ale pokud ne, tak jindy... to malý ustrašený dítě, no, to je ono... Prostě bod
akorát na blbosti, napdalo mě, ale to jsem samozřejmě nemyslela na tebe - ani s tou vlekou hlavou ne, to jsou jen takový zoufalý slovní hříčky, když je člověk v práci, už tři dny zápasí s nějakou chorobou a teplotou - pak to takhle vypadá - když to tak půjde dál, možná tady i dneska upadnu ze schodů, kdo ví....
tady ten kaktus jsem já - nechtěla jsem bejt kaktus a taky ten původní komentář byl mnohem delší: takže znova: teda spíš, co mělo bej za tím krást... něhu mezi večerníčky, nákupy, zapranými ponožkami..." , často se mi nelíbí zvolený slova (což je můj problém), ale proč je z toho proboha! osvěta????? Jo, můžu říct hokám u kafe, že tohle jsem dětem měla říct a neřekla, můžu někde zveřejnit, co si myslím o incestu, o sexu - ale takhle to nějak divně našroubovat do jednoho celku, tak křečovitě... ??? Nepřirozeně... Mnohé ty pocity ze života jsou, ale jinak je realita trošku za dveřma (něco jako v těch nekonečnejch seriálech...)