Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
v poslední dobe ale traky vidím vagíny všude... moc jsme se v poslední době zajímala o psychoanalýzu a nemužu se ani dívat na to ,když je po dešti a po ulici chodí lidé se zavřenými deštníky,.
jo tak, Pán., už vím :)
to je náhoda:)
no možná ještě do té Prahy přijedu, tak pokud me neubytuje kamarád, Saša nebo ostatní známí , tak pořád bych to mohla ještě ráda jako další možnost někdy využít:)
pořád trajdám po čr po kulturních akcích, ted tam možná přijedu na ten křest...
Ultro, mně ty časopisy přijdou teď taky děsně humorný:)
ale opravdu mě to tenkrát děsilo:)
nevím proč kostra bizona, opravdu to byla jen reakce an ten sen...nevím..možná se mi to smíchalo z nějakých filmů, pohádek(westerny, fantastické věci?) + to bylo tím, že když mi byli asi dva, tř roky, tak zemřel mlj dědeček(kostra?, pronásledování něčím nemrtvým?) nemohla jsem si předsrtavit,žer me pronásleduje nemrvý dedeček, už vubec ne jako duch nebo ve forme hnijicí zombie, mela jsem ho totiž moc ráda...možná jsem se nemohla vyrovnat s jeho smrtí,tak jsem ho transformovala do podoby zvířete které me pronásleduje, do podoby nejčístější smrti a nejméne desivejší pro díte- proste kostra, jenom symbol...
normálně ale ted jsem si vzpomněla...(ti to tu celý zahltím, promin:)že ještě jako malá jsem měla postel naprotii obrovskému oknu..byldeli jsme ve starým domě ve třetím patře a měli jsme tam vysoké záclony od stropu až po zem... skoro každou noc byla ta okna otevřená.. a já se bála usnout, protože jsme měla pocit,že každou noc leze po vnější stěně domu kostra bizona a jde po mně...každou chvíli se může dostat do pokoje....jednou jsem ji viděla ve snu a od té doby jsem se jí bála... a od malička sde mi opakoval neustále ještě jeden sen, ve kterém vždy prožívám kkasické zamtené snové věci, ale skončí to vždy stejně..podívám se na svoji ruku a ta je rozřezaná, vidím své pulsující tepny, sáhnu dovnitř, podeberu je, zatáhnu , přetrhnu a krev mi vystříkne do obličeje...tenhle sen se mi zdál snad do patnácti let ještě...
:D :D :D
táto, já ti musím dát boda, je to vtipný, úžasně rytmický, skvělá pointa a zasmějou se tomu lidi mezigeneračně, navíc si myslím,že si to fatk zapamatuju a někde to použiju:)
mno to je snad na tužku:)
fajne až na tu poslendí, trochu ti to drhne, ale asi tam máš nějakézpomalení, tak je to snad fuk...myslím:)
teď jsem se nedávno začetla do tvách mužských návodů a smála jsem až jsem brečela:)
fascinuje mě to svým způsobem, snažíš se být dekadent, ale čím víc se snažíš , tím víc nudíš....myslím že to, že jsi přešel téměř na dětskou kresbu a náznak a by ti mohlo být motivací i do tvorby, mnohdy tím vzbudíš i mocnější emoce, kterté očividně chceš vzbudit, než takovým explicitním vyjádřením, které prostě..člově přejde, nezanechá v něm žádný dopad
kdyby v rtom byla asponň estetika hnusu, ale tam není nic, ale může být...na nekoho mohlo mít infantilní spojení toho obrázku spolu s tím náznakema uvědoměním si, že děti mnohdy kreslí horší věci, ano kreslí, mohlo na někoho zapůsobit, nekritizuju směr, zaměření a obsah tvé tvorby, ale jeho formu...
hotovo..od té doby, co mám ten nejnovější word, který bohužek ještě není v češtině a tudíž mi nepodtrhává, úroveň mého pravopisu klesla o 90%:))))mno už mi chybí ten bič jako na základní škole;)mno ono se to na gymplu už moc neřešilo.)))
fai, jsem to narychlo kopčila z wordu do písmáku a pak z písmáku na mezeru a na korekci jsem se vykašlala,a čkoliv o tech překlepech vííííím:)
ale dík za připomenít, konečně se do nich pustím:)