Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Mladý zhrzený básník, prozaik a kreslíř se sklony k úzkostné poruše osobnosti. Narozen mlhavého březnového dopoledne 1984 v České Lípě hlavičkou napřed. Ve čtyřech letech se naučil číst a pohybovat nozdrami pouze silou vůle.
V současné době se nadále vzdělává v Praze v Institutu komunikačních studií a žurnalistiky a pracuje jako editor Libereckých novin a kreslíř komiksového stripu i-novin.
Mezi jeho koníčky patří zpěv ve vaně, noční procházky a sebetrýzeň. Nesnáší aroganci a hemeroidy a neumí jíst grapefruit.
Díky, Edmunde. Výhledově plánuji prudit po e-mailech nakladatelů, tak uvidím, kdo po mně chňapne. Ostatně i tady na Mezeře jsem proto, abych tak nenápadně mával ;)
SkunnY: Tohle je můj věčný problém. Omlouvám se :) Rád používám filmový střih a nechce se mi moc fragmentarizovat povídky jen proto, že zrovna prudce změním scénu. Snad jsem tě moc nedezorientoval ;)
marfa: Tohle je taky všechno pravda. Osobní to na konci skutečně je. Být čerstvě zamilovaný a mít současně nadhled, to je meta, jež mi zatím uniká.
Hmmm. To je zajímavé. Nikdy jsem se nezamyslel nad tím, jestli byl ten úprk nějak výrazněji motivován. Domníval jsem se, že šlo o impuls a považoval jsem to za tak samozřejmé, že jsem do textu úvahy na toto téma vůbec nezanesl. Děkuji za kritiku.
No... jsem to já :)
Zatím se vám tu moc neorientuji a s editací díla jsem zápasil asi hodinu.
Děkuju za tužku a teď si jdu přečíst, co to vůbec je... :)