|
|
 | Nu dobře, Daleku, tak "lodičkách" "takový" jsou daktyly (poslední je schválně daktylem), ale "plamínky" k soubě přiřazují spojku "a", takže hle - rázem vzniká dvojstopý trochej. Dále "šel" a "včel" můžeme brát jako neukončené trochejové stopy. Rytmický půdorys básně je trochejový, i když raelizace z hlediska rozložení přízvuků tak čistá není. "Že mé" může a nemusí být jamb - podle přednesu. Jestliže Tě název básně zklamal, mrzí mě to, ale "Lýtkový trochej" se tu přece týká jiného mistrovství nežli veršotepectví. Záleží na výkladu. Ale dost těch půtek. Chůzi v lodičkách - a takovou nechtěnou elegancí jako naše polovičky - neovládneme ani jeden. |
|
|
| Poezii tohoto ražení moc neholduju, mně to připomíná choatické výšlehy surrealismu... Ale Jezdec vyzařuje takovou tvůrčí jistotu, že mě donutil svůj postoj přehodnotit. |
|
|
| Mýlíš se, Daleku. Trochej to tedy je, až na poslední verš. "...takový trochej nepovede" je záměrně trochej pokažený daktylem, abych ukázal, že nejsem žena s dokonalým trochejem v podpatcích. |
|
|
| Zvrhlíku, zklamal jsi mě-čekal jsem nějakou geniální ptákovinu a místo toho... Růžový deštník a přeháňka lyriky od tebe. To není to prvavé zvrhlické... A vůbec ti nepřidá, že se případně v haiku personifikace nevede. Zamysli se nad sebou nebo ti body nepoprší, natož tvarůžky. |
|
|
| Neříkal jsem, že jde o sonet dokonalý. Skládali ho dva lidé - muž a žena - v dialogu a z toho skřípění je vidět, že jim to ve vztahu moc neklape:-) Takže by se ani neměli dávat dohromady, co myslíte? |
|
|
| To byl úmysl - navodit dojem tepání "te-pu tá-pe po-stěnách..." Je to schválně nešikovné. Takže jsem rád, že jste na to upozornil. |
|
|
| Pro vás dvě bych rád ocitoval roztomilého bezdomovce, který svého prolézal kupé rychlíků na Hlavním nádraží se štosem Nového Prostoru v náručí: "Takže vážení, vaše mínus!" Vaše mínus, že tomu nechcete rozumět aspoň za mák. Kdybyste si z makových semínek vyextrahovaly esenci hašiše, možná byste mým šifrám porozuměly ještě více než by bylo zdrávo. Aleluja! |
|
|
| Labutí mezera Vás vytočila? Mně se to líbí. Místo "Labutí jezero" a zrovna se to hodí nálady. Labutí mezera vyjadřuje něco smutného, co mi chybí. Chybí mi i jezero mého dětství. |
|
|
| Ne že bych někdy (jako čtenář) tíhnul k tomuto typu poezie, odkazující k surrealistickým litaniím, ale díky Jezdci na ničem tomu ještě přijdu na chuť! A Jezdec přijde k bodu. |
|
|
| Je legrace sledovat ty vaše věčné tahanice. Mě takové haiku popravdě zaskočilo,a přesto nebo právě proto mu udílím bod. Mně přijde, že se to pěkně trefuje do stavu českých chodníků. |
|
|
| Omlouvám se za překlep, správně: "... a vrabci udávají" |
|
|
| "...a vrabci podávají pobožnou ješitnost mužů špinících zem". Ty verše jsou radiací hotové básnické duše. Místo dlouhé chvály bod! |
|
|
| Zvrhlík tady nepřímo inicioval literární dílnu na rým "Otazníky - Ota s nikým", a tudíž to beru jako výzvu: Zvrhlíku, koukej:
Pokud ještě nespal Ota s nikým,
ukažme si na něj: Zbožný panic!
nad nímž stále visí otazníky,
proč se mezi mnichy nezmoh na víc?
Kdo bude další?
|
|
|
| Mně je sympatické, že Zvrhlík svým pokusům, jakkoli jsou chatrné, dodává aspoň hutné teoretické podloží. Tím se z nás tady zabývá málokdo, protože převládá všeobecný názor, že poezie nejlépe mluví sama za sebe bez okecávání kolem. Jenomže tohle zdánlivě sucharské teoretizování může být i důkazem, že se ještě někdo dokáže o poezii přemýšlet a v případě Zvrhlíka to znamená plus, že se nad sebou umí tak zeširoka zamyslet. Ví, co chce, ví, co píše!! Nu přesto, ale Ota s nikým / otazníky u mě na bod ještě nestačí:) ani tvaroh nedaruji. |
|
|
| Zvrhlíku! Tak tys i sem zabrousil? Dávám ti bod do začátků a to jen proto, že mě inseminátor složil hlavou do klávesnice. Příště budu přísnější. Zdraví tě Polabský Nížína (ty víš kdo) |
|
|
