ale ty trenýrky nebyly červený. Byly modrý. Holčičí. Ale to nevadí. A navíc nebyly úplně modrý, jak má Láďa tu kapavku, tak je uprostřed pořád takový flek. On s tím ale brzo zajde k doktorovi. On to má od tý maruš, jak za ní všichni chlapi chodíme. Teda já už ne!
Já jak mám rád mojeho Láďu, tak se mi občas pletou naše jména. To je legrace, viď? no už jsem starej děda. A já na ty chyby moc nevidím, viš? jak jsou to taková malá písmenka
Štětináči, ale to nemělo být příliš humorné, víš? Nám v těch neckách byla doopravdy zima a neměli jsme jídlo. A Láďa usínal a nakláněl se na jednu stranu (myslím, že to byla levá - z jeho pohledu pravá ) a ty naše necky se chtěly převrhnout. Musel jsem ho neustále dloubat palcem pod jedno z žeber.
Děkuju vám chlapci! Daleku, občas mi holt něco uletí, ale i mistr tesař se někdy utne!
Jinak bych vás poprosil, jestli byste nebyli tak hodní a nevysvětlili mě rozdíl mezi bodem a olomouckým tvarůžkem. Bod mám jeden, tvarůžků více. Co má větší hodnotu?
No on už si to byl dneska zařídit a už se ani vůbec nezlobí! On se vždycky nevydrží zlobit dlouho, ani když jsem mu jednou nechtíc zapálil králičárnu. Jinak on je na obrázku. Je to už starší kluk a taky má rád lesy, zvířata a houbi jako já.
Jeden láďův kamarád má včeli a já se jich docela bojím, jednou jsem dostal žihadlo tady do tohodle prstu, jak ho ukazuji a dost to bolelo a láďa mi na to přiložil rozkrojenou cibuli. On je to hrozně hodný kluk. Co já bych si bez něj počal.