|
|
 | Co je to smegma? A samozřejmě - korektorská posedlost: Švankmajer a jin-jang. Ale jinak úplně zbožňuju autorovu schopnost vidět rodinný život jakýmsi obludně zvětšujícím sklem, pod tou přízračnou, fantasmagorickou groteskností totiž rozpoznávám normální, všední svět nějaké průměrné rodinky. Je to výborné! |
|
|
| Brilantní hříčka! Mně naopak připadalo, že na rozdíl od jiných obdobných aliteračních pokusů, které jsem kdy četla, má tohle spád, hlavu a patu. (Tedy, samozřejmě, Werich to uměl taky.) |
|
|
| Tak předně mě praštil do očí pravopis - má být "ruka, jež" a "dobýval". Styl to má jako erotická povídka (jejímž smyslem je vzrušovat čtenáře), jenže na to je děj moc nepravděpodobný (tuším, že erotické hrátky by šly provozovat s jinými druhy zvířat, ale s kočkami těžko) a závěr už úplně nesrozumitelný (žena se proměnila v kočku???). Takže podle mě by to celé mělo být takové vyhraněnější. |
|
|
| Tenhle příběh by se určitě dal vyprávět zajímavějším stylem, tohle připomíná nějaký dopis čtenářky do časopisu typu Chvilka pro tebe. Ani by to nemuselo být delší - spíš se zamyslet nad tím, jakou použít zkratku, jaký neobvyklý zorný úhel, jak to jakoby zkondenzovat - nejvíc "na ráně" by byl Lacův monolog, v němž někomu vysvětluje, proč už nesbírá vtipy o tchyních, ale jistě existují nápaditější možnosti. |
|
|
| Jestli je autorovi 17 let, tak potom asi nemá smysl to kritizovat, jelikož je úžasné, že se zmohl na tak rozsáhlé dílo. Ale do budoucna by se samozřejmě měl zbavit té didaktičnosti (poučování čtenáře) a příliš častých klišé (čili otřelých, obvyklých vazeb, jaké člověk na příslušném místě nejspíš očekává). |
|
|
| Sláva, zase jednou je v této rubrice skutečná úvaha! Přijde mi ale, že "vývoj lidstva" je poměrně velké sousto, a tak je text hodně zabíhající, nepřehledně rozkošatělý a podle mě by mu prospělo rozdělení na několik dílčích úvah, popřípadě pododdílů s mezititulky, což by autorovi pomohlo uspořádat si myšlenky systematičtěji a dát tam nějaké dílčí pointy. Dále by bylo príma jasně odlišit myšlenky někde vyčtené od myšlenek vlastních. |
|
|
| Každopádně Ty a Tvoje s velkým T se píše jen v dopisech, a tohle zřejmě dopis není, že? Taky by mi pomohly odstavce. A možná kdyby bylo trochu jasnější, v čem je problém (je ženatý? nebo hrdinku nemiluje?), nebo to ani není nutné, ale použít nějaké originálnější obrazy, slovní spojení, představy... prostě něco, čím by byl čtenář odměněn. |
|
|
| Podle mě by se to dalo napsat svižněji, tak např. první tři věty by šly klidně vynechat a mohlo by to začít slovy "Šla jsem...". Možná ještě trochu ozvláštnit, třeba nějakými detaily, co všechno si ta hrdinka představuje. |
|
|
| Ach jo, ty překlepy a chybky ztěžují vnímání textu. Taky to není esej/úvaha, ale nejspíš báseň. A jako taková by zase měla používat originálnější výrazové prostředky. |
|
|
| Líbí se mi to, včetně toho epilogu, který vlastně shrnuje tu nejednoznačnost toho, oč tehdy šlo. Lyrizovaně zachycené vzpomínky, lehká zamlženost časového odstupu. Nechápu, proč autor píše "mi" místo "mě". |
|
|
| Konečně se v rubrice úvah a esejů objevila jedna skutečná úvaha! Líbí se mi to, jen mi připadá, že by se to ještě mělo jednou "prohnat počítačem", aby to získalo plynulost a spád a aby na sebe myšlenky lépe navazovaly. Možná trochu proškrtat tam, kde je to trochu zdlouhavé a těžkopádné. |
|
|
| Zpočátku jsem přemýšlela, jestli to má být avízo už vydané knížky, pak jsem se přiklonila k tomu, že asi ne - ale není to jasné. Je to tedy sen o knížce, kde by autorka udílela psychologické rady a povzbuzení v kritických situacích takovým napůl beletristickým způsobem? Každopádně tam hrozí nebezpečí, že ty myšlenky jsou kapku otřelé, mám takový pocit, že jsem to všechno už někde četla... je to spíš jako sbírka citátů. |
|
|
| Myslím, že je to spíš povídka nebo příběh než "úvaha/esej", docela to má i naznačenou stavbu a pointu, jen bych se ráda dozvěděla trochu víc o tom, jakou má ta hrdinka motivaci, zda je ráda, že místo získala, nebo naopak - očekává úřednickou jednotvárnost a nudu, prostě bych to ještě trochu nějak dotáhla. |
|
|
| Velmi plastické, působivé, barevné vzpomínky, jenom mě mátlo, proč to všechno zažívá nějaký hříbek - to bylo jediné, co mě celou dobu rušilo. |
|
|
| Přijde mi, že autor se potřeboval kapku vyzvracet, ale že tak úplně nedořekl a nevyjádřil, co mu vlastně vadí - opravdu jsou kromě tanků a válek nejhorší ženy používající vulgarismy? A ten závěr s tou vírou v národy nezasažené civilizací mi připadá jako hrozné klišé, když je to vyjádřeno jenom takhle - bezmyšlenkovitou, neprožitou frází. |
|
|
| Drobná neobratnost - ve druhé větě je "všechno" a "vše", to ruší. Je to působivé a procítěné, ale zároveň mi ten styl připadá trochu moc patetický a archaický. Jako "fantasmagorie" mi to nepřijde vůbec, je to prostě popis duševních - myšlenkových a emotivních - stavů, takového toho vnitřního pnutí, které člověk někdy zažívá, třeba při západu nebo východu slunce... |
|
|
| Jednoduchým, prostým stylem zachycená vzpomínka, poslední věta s tím kontrastuje jako pěst na oko, když už bych tam chtěla nechat takové silné vyjádření, asi bych to víc rozvedla - jak vidím tu situaci z dnešního odstupu. |
|
|
| Je to působivé, ani mi moc nevadí, že je to takové rozostřené - dohaduju se, že je to o stavu náhlé zvýšené citlivosti vůči otázkám života, smrti a umírání, což mi stačí. |
|
|
| Jelikož je to popis stavů nebo představ, nedá se to hodnotit jako prozaický útvar, je to spíš báseň. Má to jistou surrealistickou působivost. |
|
|
| Ta špatná i-y v minulých příčestích jsou fakt rozčilující. Ale hlavně ta poslední vysvětlující věta by tam neměla být - všechno by to mělo být vylíčeno takovým způsobem, aby si čtenář mohl sám domyslet, co se stalo. |
|
|
S podtitulem Povídání vážné i nevážné uvádí autorka ve své knize 101 drobných příběhů ze života, nejen humorných, o hledání dobra a zla.
:
