Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Psaní (próza, poezie), žánry sci-fi, fantasy, horor, různé kombinace. Četba (v žánrech, ve kterých ráda píši). O mé publikační činnosti je víc na mém blogu. Těším se na návštěvu a díky za to, že si něco přečtete.
Za to divné formátování se omlouvám. V originále je to v pohodě, ještě při vložení před odesláním to bylo v pohodě. Nemám tušení, co se s tím stalo a nemám tušení, jak to opravit. Pokud někdo víte, šup sem s radou.
Děkuji vám všem :). Saša gr. vyjádřil velmi věcně to, co chybí formě, vážím si toho. I když nevím, jestli někdy budu hlouběji studovat teorii verše (možná ano), básně dál psát budu. Je to jakási forma mé zpovědi, způsob, jak se vyrovnávám s věcmi, které mě momentálně štvou, a v takových případěch (většinou) na stavbu verše moc nedám. Spíš se zaměřím na obsah a na to, jestli ten má co říct. Třeba tenhle rozevlátý básnický styl teprve vznikne :), ale mě prostě nebaví podřizovat podobu obsahu, takže pokud myslím, že tam patří nějaké to patetické rýmování, tak ho tam zkrátka dám. Já vím, jsem nepoučitelná.
No jo, zvědavci prolezou hlavní stranu a zaměří se na ujetiny tohoto typu. Jsem zvědavec, tak jsem si to přečetla. Na jednu stranu je to strašně nechutná blbost, ale i tohle patří mezi literární útvary. Také mě to spíš mírně pobavilo, než strašně urazilo. Takové věci se mají brát s rezervou, tak je tak beru :). Máš tam pár gramatických chyb (kupodivu docela málo) a má to zajímavý jazyk, čímž nechci říct, že to obdivuji a nemyslím vulgarismy.