Zpověď

Musím to přiznat tak, jak to běží a leží. Zamiloval jsem se do kluka.

 

Zajímavá situace. Jsem z toho tak trochu mimo. Dlouho jsem si to nechtěl přiznat. I když jsme všichni vyspělí a v mnoha zemí tolerantní lidé, vnímám to přece jenom jako odchylku od společnosti. A najednou jsem to já sám, kdo uhýbá normálu. Nevím, jaké byly příčiny mého přeorientování, ale cítím to. Je to prostě ve mně.

 

Je to ale menší problém. Mám přítelkyni. (Teď si uvědomuju, jak to zní všechno absurdně.) Vypadá to, jako by se to u mně projevilo ze dne den. Jako ve snu. A teď se probudím a budu na kluky. NE! Tak to není. Pozoruji to u sebe už delší dobu.

 

Moje záliba je v latinskoamerických tancích. Asi pět let navštěvuji jeden kurz, kde je spoustu bezva lidí a tanečníků. Známe se dlouho a občas se tváře prostřídají. Před rokem k nám přišel Vašek. V páru tancuje s blonďatou Marií. Kráska, radost pohledět.

 

Já tančím se svojí přítelkyní Dášou. Jsem spolu přesně pět let. Láska jako trám. Jenže tenhle vztah mě nenaplňuje. Nevím, jestli to jde dost dobře popsat, ale … Prostě fyzická láska se ženou mi už vůbec nic neříká. Je mi to opravdu trapné vůči Dáše! Ona je ztělesnění krásné postavy a dobré povahy. Ani mouše by neublížila. Každý říká, jaký jsme dokonalý pár a že je to na prstýnek. Já určitě pomýšlím o rodině, jenže. Kruci, proč tam musím cpát nějaký ale nebo jenže.

 

Jde totiž o Vaška. Měli byste ho vidět, když tancuje. Ta ladnost pohybů. Oblečení obepíná jeho mužné tělo a ... Nechci se o tom moc podrobně rozepisovat, je to prostě krásný chlap. V jeho očích bych se utopil.

Náš vztah je pouze formální. V naší taneční skupině je nás docela hodně, takže nemám šanci se k němu často přiblížit. Také se přistihuji, jak po něm pořád koukám. Je to hrůza, snad si toho nevšiml.

 

Sem tam se odvážím a o přestávce se vyhrnu před budovu. Abych to uvedl na pravou míru. Vašek je kuřák a o každé přestávce chodí s ostatníma ven. Protože bych chtěl z jeho přítomnosti vytěžit co nejvíce, začal jsem kouřit také. Je to sice odporné a vůbec mi to nechutná. Ovšem připadá mi to jako jeden z důvodů, jak mu být na blízku. Jak s ním prohodit alespoň pár slov.

 

Ze začátku mi všechny tyhle „přibližovací věci“ dělali problém. Dáša mě vůbec nechápala, proč kouřím. Proč jsem při tanci roztěkaný. Nohy se mi pletli při každém pohledu na Vašíka. Podlamovala se mi kolena a nejradši bych se viděl v jeho náruči.

 

Pořád jsem si připadal jako z jiné planety. Pět let chodím s Dášou a najednou mi utíká mysl za KLUKEM! Nikdo se to nesměl dovědět, co se odehrává v mých myšlenkách! Podváděl jsem svoji holku v každém snu. Většinu času jsem strávil nad společnou fotku ze závodů. Měl jsem ji tajně schovanou. Vašek na ní vypadal báječně. Nikomu jsem nemohl prozradit, že jsem do něj blázen.

 

Jeho párová tanečnice byla velká kráska. Zprvu jsem si myslel, že je to jeho přítelkyně. Později se ukázalo, že je to jeho sestřenice. Nechtěl jsem na něj nějak dotírat. Nechtěl jsem dolézat. A potom většina lidí je heterosexuálních a na mě by koukal jak na ... Vůbec jsem nevěděl, v čem se to ocitám. Byla to slepá ulička. Začal jsem se zajímat o své podstatě. Ale s kým to probrat?

 

Prvně jsem hledal na internetu. Pár kluků mi pomohl utvrdit se v tom, že jsem normální a že mám svého Vyvoleného začít svádět. Zní to divně, ale je to tak. Uznal jsem, že nemá cenu udržovat dál vztah s Dášou. Byl jsem zbabělý, protože jsem jí tenkrát nesdělil pravý důvod. Nechtělo se mi s tím jít napovrch. Těžce to nesla a dodnes mě to mrzí. Ale jak mám být s holkou, když ji beru jen jako kamarádku, jako sestru.

 

Dáša s okamžitou platností po našem rozchodu přestala chodit do latinskoamerických tanců. To byla pro mě podpásovka, ale mohl jsem to čekat. Jenže jsem neměl najednou pár. Sháněl jsem jako divý nějakou slečnu, ale pořád nikdo. Taneční mistr mi navrhl, abych hodiny přerušil, dokud si nenajdu slečnu (na tanec). Tak to byl pro mě konec! Přestal jsem vídat Vaška. Jediné plus v tomhle bylo, že jsem nemusel kouřit.

 

Měl jsem štěstí, protože jedna slečna se přihlásila a já se opět vrátil k trsání. Rány osudu jsou však nevybíravé. A Vašek své záliby zanechal akorát při mém návratu. Brečel jsem jako malý kluk. Nevěděl jsem, co bych měl ještě udělat. Začal jsem tedy z jiného soudku.

 

Zajímavou shodou náhod jsem se dostal do Vaškovi oblíbené hospody. Vždycky seděl na baru. Číšník byl zřejmě jeho kamarád, protože se důvěrně bavili. Párkrát jsem tam zaskočil jakože nic. Nakonec si Vašek spojil můj obličej s tancem a pozval mě k sobě na skleničku. Nabídl mi cigaretu a už se to se mnou vezlo. Úplně jsem se klepal. Vteřina byla tak dlouhá jako minuta. Vašek se okamžitě dostal do družného hovoru a hned mě seznamoval s barmanem Terrim. Povídali jsme si o všem možném. Neodvážil jsem se udělat cokoliv, co by mě prozradilo. Byl jsem vlastně homosexuál-začátečník. Nevěděl jsem, co s rukama, kam se koukat. Trochu jsem zadrhával, ale okamžitě jsem to pohotově maskoval. Snad to vypadalo v pohodě.

 

Čekal jsem, kdy se objeví nějaká krásná holka, aby mi Vaška odvedla, ale nestalo se tak. V šest hodin, přebíral bar další číšník. Terri sundal zástěru. Políbil Vaška a to už kráčeli ruku v ruce na své rande.

 

Spadla mi čelist.

 

Potřeboval jsem si to v hlavě urovnat. Takže Vašek a Terri? A Vašek je teda taky na kluky? Celou noc jsem nemohl spát. Potřeboval jsem něco vymyslet. Nemohl jsem se na nic soustředit. Nakonec jsem došel k závěru, že daný bar budu navštěvovat tak dlouho, dokud se něco nestane.

 

...

 

Stalo se. Mezi událostí, kdy jsem poprvé zjistil, že Vašek má přítele a dneškem, se staly pozoruhodné věci.

 

Prostě a jednoduše. Zapadl jsem do party, která se v hospodě potkávala. Spousta alkoholu, spousta cigaret. Ráno do práce s kruhy pod očima. Tak nějak vypadal můj měsíc života. Lidé okolo mě viděli, že žiju najednou úplně jinak, ale já je nevnímal. Chtěl jsem jenom Vaška. Slepě.

 

Vašek se jednou s Terrim pohádal. Strašně. Lítaly skleničky, hrníčky, lžičky, otvírák. Na židle naštěstí nedošlo. No děs běs a nekonečný nepořádek. Vašek si odnesl všechny své věci. Neměl, kde spát. Nabídl jsem mu svoji pomoc a ubytoval ho v mém bytě. Nic víc mi osud nemohl přihrát.

 

No a jak už to tak bývá, dali jsme to dohromady. Chodili jsme raději do jiného baru. Vašek neměl žádnou práci. Přes den byl kdovíkde. Když jsem přišel z práce já, měl jsem uvařený oběd, naklizeno. Krása. Lepší jak kdovíjaká ženská. Byla to pohádka. Vašek byl úžasný milenec. Já jsem za něj vždycky platil, protože jsem si připadal jako předurčení mužské práce, on byl jako femina. Pár lidí mě odsuzovalo, že jsem se nechal ze dne na den svést na špatnou cestu, ale tak to přece nebylo! A já to vím.

 

Nežilo se nám špatně, pak to začalo upadat do stereotypu. Vašek už přestal být takový jako dřív a začal se chovat odtažitě. Málem jsem brečel. Nechápal jsem, že tak trochu otočil. Doma se vůbec neukázal. Vařit a uklízet jsem musel sám. Pak mi jeden z mých blízkých prozradil, že Vašek je zase s Terrim.

 

Na férovku jsem došel do známého baru. A co nevidím? Nechtějte popsat­… Neměl jsem sílu na to, abych vyváděl, abych se pral, abych křičel. Mezi dveřmi jsem stál jak zmoklá slepice. Jak kdyby mi někdo vrazil dýku do zad. A ten někdo byl Vašek. Au. Byla to taková bolest, že na slzy nebyl dostatek síly.

 

Pak na mě někdo upozornil. Chtěl jsem utéct pryč, ale nohy mě neposlouchaly. Byly jako dřevěné. Vůbec se neodlepily od země. Přímý pohled s Vaškem s očí do očí. Vtom jsem se otočil a utíkal. Utíkal jsem jako vítr. Nehleděl jsem napravo nalevo, nehleděl jsem dozadu ani dopředu. Vrážel jsem do lidí, kteří na mě nadávali, ale já utíkal pořád dál. Utíkal jsem nikam. Prostě pryč, pryč odsud.

 

...

 

Ale to víte, člověk občas podlehne. Jo abych nezapomněl, Vašek zase bydlí u mě. A kdybyste mi chtěli připomenout tu naši krizi minule.. Hm, nevím, co k tomu říct. Třeba tak, že člověk občas podlehne. Sice jsem to už říkal, ale někdy to prostě nejde jen tak přejít od jednoho vztahu do druhého. Táhne vás to sem tam zpátky. Chce si uvědomit, že ten minulý přítel byl omyl. A přesně tohle si musel Vašek podstoupit. Jsem rád, že ode mě neodešel napořád. Mám teď opět teplou večeři, i teplou postel, když se vrátím z práce. Je to pohádka. Žádný stereotyp.

 

…

 

Stojím uprostřed proudícího davu a chce se mi křičet. Už mi zase utekl za Terrim. Chci ho zpátky. Jenže to nepůjde. Definitivně si odstěhoval věci.

Bohužel jsem pochopil, že s jiným klukem nemůžu žít. Nebude mě to uspokojovat. A najít si nějakou holku? Nepřichází v úvahu. Kouřím jako fabrika a city hluboko pod bodem mrazu.

 

Dokážou mě všichni ti lidi kolem pochopit? Nebo spíše: Chtějí mě všichni ti lidi kolem pochopit?