Teď, tady, na tep stejně, ty a já,
že zabilo by každé další blíž,
čím lačněji však tělo tělo pojídá,
tím studenější spouští smysly mříž.
Třeba mi zatni nehty do masa,
rty hryzej morseovkou zubů: Sněz mě!
pleť o kůži dři těsněji než těsně,
ať mi tvá duše nervy vydrásá.
Jsme stále tepu na dotek my dva ty - já,
že zabilo by každé další blíž,
v jedno se neslijeme, víš,
namístě sousoší zbyla by ruina.
Odstup! vždyť já jsem já a ty jsi ty,
a uši na uších se jenom ohluší:
V mé cestě do nadsvětí s Génii
jsi nástrahou, tou nejhlubší.
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
