VYVOLÁVAČ DEŠTĚ
Střechy trnou
nad šramotem z truhel,
po žebříku páteře mráz běží do skrýše,
kde prsty kdovíodkud rozpřádají zpovědnici mříž.
Slýchám hovor v sakristii paměti,
sklon písma přeškrtaných partitur
a mlýnky flašinetů s klikou v louži,
kterou točí kvapík pod okapem.
Potlesk pro ně! Z odložených kufříků
se zvednou medvídkové k přezkoumání -
archeolog šuplíků svou bolest vábí
zpátky dobýt stroužek vlasů od prvního stříhání.
Proč právě při té hudbě,
zatékající sem ze schýlené hlavy podkroví,
kde rejdí tkalcovský stav deště,
pročpak při tom bičování chce se spát?
Slast z harašení zámků, kterým naskakuje
husí kůže klíčů, mívám, chvění stropu
spiklenecky našeptalo mi, že o patro výš přežívá
mé dávno penzionované dětství.
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
