Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Do této sbírky bude zařazeno několik textů pro zpěvačku. Jestli zrovna pro Naďu, se uvidí :-))
Usínám sama v šedi křídel
malých nočních můr
a čekám na sen, který přijde,
hraný celý v dur…
Usínám sama na polštáři
s vírou bezednou,
že v pavučinách pravdy lháři
skončí projednou…
Usínám sama v troskách chrámů
zlatem zdobených,
dřív pevných, jak třísky je lámu,
ptám se, co je v nich…
Usínám sama ve svém žalu,
ve své naději,
svádím bitvy bez generálů,
jiné svádějí…
Usínám sama i když vedle
mne poklidně spíš,
zářící hvězdy smutkem zšedlé
dávno nevidíš…
Usínám sama, to se vrývá
do tepen a žil,
jak by mé srdce byla skýva,
do níž´s zakrojil…
Refrén:
Milion nadějí, milion světýlek,
chrám stromů v alejích a cesta bez cíle,
milion překážek, milion řešení,
kdo mlčí, netáže se, z čeho pramení
požár v mém srdci…
sice to tady možná už bylo - jenže mě v tom celém fascinuje, jak to přirozeně ,,teče" - hlavně po pocitový stránce, který prostě dovedeš opsat - a navíc nejsi ženská! To je dobrý.
Dík Skunny za podrobnou analýzu - škoda, že to, cos k tomuhle napsal, tu nemůže viset. ůKonkurent" - a dobrovolně pomáhá, to se cení :-))
Upravil jsem to: "hraný celý" místo "celý hraný", do níž´s, místo "sta stromů" - fakt běs - "chrám stromů".
To "netáže" zatím nechávám - ladí mi to s "překážek" nad tím - to tam podle mne bude znít dobře, i to spojení "i když vedle mne poklidně spíš". To se podle mne nemusí spojit jedním dechem - já bych tam po tom "vedle" naopak nechal takovou tu L. sobotovskou pauzu :-))
Je pěkná, možná moc sladkobolná na mě, ale čte se pěkně (akorát "dur" se píše s jedním "r", ne? :D) - všecny ty zlatý trosky chrámů, bezedný víry, zářivé hvězdy, naděje, cesty bez cíle... to už tu bylo. Stokrát a ještě stokrát (a ještě...) - nicméně, líbí se mi celkem rytmus a i celkové plynutí textu. Jen přemejšlim jak pak bude zpívat zpěvačka "i své naději" - neni lepší "ve své naději"? Ale to je jen pocit.. :)
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
