Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.

Více o knize ZDE

Chcete také vydat knihu elektronicky?Click!

Publikační prostor pro Vás

Aktuální akce

Dneska jest:
sobota
11. 10. 2008

Svátek má:
Andrej (ČR)
Valentína (SR)

Víte, že:
před 584 lety zemřel
Jan Žižka z Trocnova
(11. 10. 1424)

vice zde

Tunel

ID: #2025

Autor	Myslivec Luboš, 73Kg, 174cm,m
Vytvořeno	28.03.08 11:51:53
Kategorie	Próza - povídka
Téma	Myslivost, Tunel
Počet návštěv	185
Dílo sledují

Zařazeno do sbírky: myslivecká ročenka

Jednou za mnou přišel Láďa a tvářil se hrozně tajemně. Hned jsem věděl, že to ten den bude velké! A Láďa řekl: Luboši, ty můj starý kamaráde, já ti dostal chytře chytrý nápad.
A já na to : Teda Láďo, to jsem napnutý, až se mi z toho šponují ponožky! Rychle mi řekni, co to je za nápad, nebo se mi úplně přešponují!
A Láďa se usmál a řekl: Uděláme tunel.
A já na to: Jo?
A on: Jo! A ten tunel povede od tvojeho domu k hospodě! A vnoci tím tunelem budeme chodit do hospody až už bude zavřeno a budeme mít celou hospodu jenom pro sebe a Kulhavej na nás nebude koukat a za pivo nebudeme muset platit!
To se mi líbilo! Muse jsem souhlasit a hned jsme se dali do práce. Nejdřív jsme šli do kůlny pro nářadí. Vzal jsem tam: motyku, rýč, lopatku na smetí, kbelík (pro mě), kbelík (pro láďu), lopatu na sníh, kladívko, majzlík, lano, krumpáč a dva hrnce. Z těch budou helmy. Když jde totiž někdo dělat tunel, musí mít helmu.
A když už jsme to všechno měli, tak jsme začali přemýšlet, kde začneme. A mě to pak napadlo a řekl jsem: Láďo, vlezeme dolu do kadibudky a odtud začneme kopat.
To bylo chytré! Když se totiž kope tunel, nejdřív se udělá díra dolu, do té díry se vleze a začne se kopat do strany. Když máte kadibudku, tak to máte zároveň díru dolu. Toho se muselo využít. Tak jsme se dohodli, že já budu celou akci jistit shora a láďa půjde dolu do kadibudky na průzkum. Trochu se bál, tak jsem mu musel na uklidněnou dát trochu rumu. Pak si vzal na hlavu hrnec, do jedné ruky kbelík, do druhé krumpáč a skočil dolu a hned začal volat o pomoc.
A já řekl do toho otvoru v kadibudce : Copak se ti stalo Láďo?
A on : Luboši, já v tom jsem až po krk! Moc se bojím, pomoc, pomoc.
Tak jsem mu raději hned hodil lano a vytáhnul ho ven. No jéje! Boty, hrnec, krumpáč, kbelík, všechno zůstalo dole! A láďa byl celý od trusu. A brečel. Tak jsem ho umyl pod pumpou a poslal domů. A tunel nebyl.
A takhle to končí, když má chytrý nápad někdo jiný než já! Ale to nevadí, že to takhle dopadlo, Láďa alespoň teď ví, jak nebezpečné jsou kadibudky a jaká tam je tma.