Zas jednou svítá,
a nevadí že v hrobě,
vždyť je to kvůli tobě,
že zase zpívá slovo zítra,
že ze slunce mě zahřívá zář jeho skvrn
a v Achillově patě duše trčí
stejně otrávený trn –
ty také tanči.
Skončíme stejně bídně,
my, spiklenci, my hříšní,
co můžem ztratit, kromě toho, co nám schází?
naléhám, otázkou odpovíš mi:
-Zda můžem spálit ve vteřině
vše, co by za rok vzaly mrazy?
Se sebou nebojuj, skoč, obejmi mě,
ať nás ta chvilka rozohní,
ať nás ta chvilka zničí,
poslední jiskře štěstí v požářišti
budeme spíše podobni
než knězem požehnané svíci.
Ze slunce nám patří záře jeho skvrn,
ale víš co? nech si v patě otrávený trn,
který v stejných srdcích trčí,
říkám ti, zas jednou svítá,
nevadí, že je to v hrobě,
říkám ti - to kvůli Tobě
zase zpívá slovo zítra,
na ten refrén se mnou tanči!
