Svatba snů 30+

Káťa mě zaujala na první pohled. Doslova obložená nápisy. Na čele měla:

NESNÁŠÍM CHLAPY!

V očích jsem si přečetl:

ČÍM VÍC POZNÁVÁM LIDI, TÍM RADĚJI MÁM ZVÍŘATA.

A při podávání ruky se zobrazilo:

JEŠTĚ JEDNOU NA MĚ SÁHNEŠ A ZABIJU TĚ. TOHLE BUDU UMÝVAT TÝDEN.

Celý den se držela z dosahu a nikdo by si jí ani všimnout neodvážil pro vizitku:

CHAMELEONI U MĚ DĚLAJ ZKOUŠKY.

Při každém pohledu na ni zasvítilo:

BLBEJ VZDUCH, VŽDYCKY MĚ PROZRADÍ.

Viděl jsem, že tuto dívku život donutil vyvinout rozsáhlé obranné chování a já měl před očima každý výjev, kterým prošla. Naneštěstí narazila na muže, na kterého její jinak naprosto spolehlivé ochranné mimikry zapůsobily naprosto anomálně.

Jako by mi někdo zamával před očima rudým hadrem, oslnil bleskem a zatroubil na roh z mamuta.

Seděli jsme v obýváku a na chvíli osaměli. Labradorka ležela Kátě u nohou a já se rozhodl využít situace. Při přátelském drbání fenky jsem se několikrát dotkl jejích lýtek.

Nebylo to jiskření. Bylo to, jako když sáhnete na obnažený drát, který zcela ochromí vaše šlachy a už nejste schopni jediného pohybu. Muchlal jsem psa jako v transu. Celé moje já se přesunulo do těch několika dotyků, víc jsem nedokázal vnímat.

Nevím, jak to Káťa vydržela, nikdo se ještě něčeho podobného neodvážil. Když se pak konečně dopotácela za kamarádkou zašeptala roztřeseně:

"My... Myslím, že... že na to jde moc rychle."

"Co udělal?!" - vyskočila pohoršeně.

Před tím, než se skácela, hlesla:

"Hladil psa."

Sprosťák!

Dneska jsem před utírání tlapek z procházky nejdříve pokleknul před Dennisem a požádal ho o packu.

Myslím, že to vůbec nebylo špatné. Dal mi dokonce čtyři. A ještě mě i olíz.

Modlím se, aby to šlo tak i s Káťou.

Požádal jsem Káťu o ruku. Přesně o půlnoci. Na mostě, v objetí, kolem lodě, se skleničkou šampaňského, nad námi rachejtle... Prostě něco, co se dá vyprávět dětem a rodičům. Oficiální verze.

A ne v posteli, když jsme celou noc... jsme... četli. A vydechne to mezi desátým a jedenáctým... čtením.

I když žádost to byla. "Vem si mě!" Jen si nejsem jistý, jestli o ruku.

Proboha, prostě nám to nedošlo. Oznámit tchýni, že se budeme brát a že bude babička - na apríla - to fakt mohlo napadnout jenom mě. Apríl je v tom, že to je pravda, jenže takhle jí to budeme muset říct znovu zítra.

Měl jsem jen poznámku, že bychom jí to měli říct, až bude sedět na záchodě, protože se z toho posere, ale ustála to. Horší bylo, když jsem znovu nadhodil myšlenku koupi dvougeneračního bytu a rozvinul o název. Sama se ptala, kde budeme bydlet - tak jsem navrhl, že jí koupíme bidet, a říkali bychom mu "Babičina mísa".

Tentokrát ovšem zazářila Katka, když mamina navrhla, abychom si našli nějakou babku, která má byt a brzo umře, že bychom ho zdědili, tak jí chlácholivě poplácala po ruce s jasnou zprávou v očích:

"My už právě jednu máme!"

Dneska mě tchýně předtsavila nějaké tetě. Já si nezakládám na nějakých škatulkách, ale zděsily mě ty drby, které jsem jasně zahlédl za oznámením: "To je ten Káči objev."

Ok, mě se líbí, že má ráda pejsky. Její pes Dennis je báječný a nevadí mi její vtípky, že si mě pořídila, aby se jí někdo staral o psa, když je v práci.

Ale budu si s ní muset promluvit, protože mi fakt vadí, když mě představuje známým:

"To je Dennisův upgrade."

Celý den jsme strávili po svatebních salónech a Katka vybírala šaty. Vysilující, ale nádherné.

Rád bych poprosil o spolupráci zkušenější, aby předem upozornili všechny budoucí novomanžele na výroky, kterým se musí za každou cenu vyhnout - jakkoli znějí obdivně a jsou myšleny jako kompliment. Jak jsem zjistil, tak mezi ně patří:

·         "Vidíš miláčku, v těchhle botech máš už nějakou výšku!"

·         "Tyhle šaty jsou úžasné, úplně ti schovají to tvé bříško."

·         "Tohle vrásnění je dokonalé, dělá úplný optiský klam a ta prsa vypadají skoro přirozeně!"

·         "Nedělej si hlavu, miláčku, že jsi se nestačila depilovat, myslím, že horší je, jak jsi se zpotila."

·         "Ta krajka kolem krku by byla moc hezká, navíc by ti schovala ty pupínky."

·         "Možná bychom zkusili nějaký kalhotový kostým - je to víc její styl. Většinou chodí oblékaná jako chlap nebo islámský terorista."

·         "Tohle je to největší číslo, jaké měli."

·         "Zkus si v těch šatech sednout. Ale sem ne, tahle židle je moc malá na tvůj za... ty šaty jsou moc široké."

V jednom salónu si nás dokonce vyfotili a dobrá zpráva je, že Katka si mě pořád chce vzít.

Když zapředete nadšený hovor o operaci v perském zálivu, nedělejte si naděje na nové společné zájmy.

Dostal jsem vynadáno, že vůbec neposlouchám, když vybírá svatební kytici. Dobře. Tak malá zkouška pánové: co se vám vybaví, když někdo zahuhlá "pouštní růže".

Měl jsem začít aspoň Stingem.

Dnes večer budeme muset oznámit tátovi, že bude svatba. Posledně, když se ptal, prozradil i skrytý motiv. Jeho jediná starost totiž je:

"Kdy se budu zase muset celej umejt."

Vítejte na vesnici...

Vybíráme místo, kde uděláme svatební hostinu. Káťa neví, co si objednat, prý až podle vůně. Pak přišel číšník:

"Já si dám pstruha po mlynářsku a colu. Pro ni hovězí vývar, vodu bez bublinek a pak ji vemte do kuchyně, ona si menu vyčuchá."

Pstruh byl nádherně položený na amerických bramborách - celý i s hlavou. Podařilo se mi téměř chirurgickou prací obrat maso, takže zbyla jen hlava a zadní ploutev spojená kostřičkou. Vypadal jako pstruh somálský nebo pstruží SMRŤ.

Začínám mít obavy o Kátin hravý vztah k dětem. Když jsem pstružím SMRŤEM plul po taliřkách kolem jídelního stolu, udělalo se jí špatně. Ale za to asi může to těhotenství.

Také mi při plavbě vypadlo jedno oko. Jeho.

Tchýně byla na malé operaci s rukou - čistily jí zanešené kanálky, protože ztrácela cit v ruce. Teď musí nosit ruku nahoru. Ne úplně vzhůru, jakoby se napůl vzdávala, jen tak, jako by kynula. Stále mne to svádí zdravit ji "Ave Caesar!"

Snažil jsem se ji povzbudit, že s takovou rukou bude nedocenitelný spolujezdec každého řidiče. Jen zatnout pěst a zvednout prostředníček.

Také jsem se díval na svatební cesty - chtěli bychom do Paříže, jenže když jsme viděli ty ceny...

Ale mám nový podnikatelský záměr: jestli to tchýni vydrží do prvního máje, budeme ji pronajímat komunistům na tribuny.

"Hele, tady jsem viděla jedny strašné šaty - vypadá jako bordelmamá, vidíš to? Jak si to někdo může obléct na svatbu?"

"Opravdu hrozné. Ale některé nejsou tak strašné - třeba tady je ta stejná sukně jako máš ty!"

"To je ONA!"

A sakra...

Dnes jsme byli na zkoušce prstýnků. Zvolit velikost je pro ženy těžké dilema. Zvlášť, když to prodavačka zkomplikuje výrokem, jak se jim bude měnit tloušťka prstu během roku.

"Takže co si budete přát vyrýt?"

"Mě jména a datum svatby - abych věděl, kdy jsem si koho bral a jí udělejte dva - na větší vyryjte Léto a na menší Zima."

Káťa: "Ty jsi pro mě něco jako zázrak."

"Víš, tomuhle typu zázraku se říká spíš 'Boží rána'. Něco jako mor... kobylky... Paroubek..."

Neteř: "Jé, ty máš bříško jako máma!"

...

Sestra: "Ten závoj budeš mít, aby nikdo neviděl, jak jsi vošklivá?"

...

Neteř: "Já mám teď hustší vlasy než teta!"

...

Já: "Jak se cítíš?"

Káťa: "Jako tlustá, ošklivá a s řídnoucími vlasy. Připomeň mi, abych znovu prošla seznam hostů. Mám pár nápadů, jak hodně ušetřit na svatební hostině."

Tchýně nacvičila nové gesto. Vždy, když řešíme přípravy na svatbu, sundá obvaz a ukáže jizvu:

"Koukejte, jak mi to trhá žíly!"

Nevím, kam dnes půjdu venčit.

Zjistil jsem, že tchýně ukazuje všem pejskařům svou operovanou ruku a vykládá, jak se po našem aprílu pokusila o sebevraždu.

Našli jsme perfektní prostor svatebního obřadu.

Malý kostelík, který už byl tolikrát vykradený, že už ani není co brát a kolem prastarý hřbitůvek. Místy rozkopaná skládka. Uvnitř nějaké lavice, zbytky oltářů, jinak jen holé stěny. Asi se tam všichni svatebčané ani nevejdou.

Při troše štěstí.

Je skoro jako my. I takové trosky tam budou vypadat skvěle!