Bylo teplo v očekávání, však jaro porodilo předčasně…
Náhle křik nemluvňat šel z hrobu,
vranám užuž na odletu zalesklo se v očích
radostí, když shlédly naše zrozpačitění,
a vrátily se kalit hudební sluch dubna.
Pochyby svá křídla dostaly a hřadují
na římsách příliš brzy přizdvižených řas,
zas nás mráz vzal na trní,
a utnul šedivý dým jívy jdoucí z kuřáckých úst pupenů -
trestá náš vůně chtivý čich.
Němota, která znemožnila zaokrouhlit ústa slunovratu
strouhá onen roubík do vloček
a dávkuje ho zrůžovělým trsům ptáčat naděje,
řeč barev umlčuje bělobou
zatímco ticho klade vejce pro básníkův vztek.
To nesype se sníh, sypu se já
hrůzou, že neupletu hnízdo slovům
nadlouho, že polibky múz do mě zapadnou
se zrádnou tichostí.
A závěj půl náhrobku sotva vysloví…
