Ještě nemluv, nedívej se sem,
počkej! i když srdce pospíchají,
pro Tebe, můj malý Jinotaji,
chci být nebe stále před deštěm.
- Nezaprší? vždyť má přání ženou
houfem! otisk prstů na okně
znamená mou ruku napřaženou,
křičící, že se tě nedotkne!
Počkej, buďme ještě živí snem:
Dokud neztvrdne nám tento chleba,
pojezme z něj jako přátelé.
- Pot mi vyskakuje po těle:
Hádej, až se ke rtům prokoušem´,
co nás naučí se blesků nebát!
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
