Ve sférách, kde se myšlení a realita střetávají s fikcí a snem, zrodilo se slovo
Slovo - jež samo o sobě nic neznamenalo.
Slovo, které vloženo do textu, moudřelo a rostlo.
A byl tam i On . Nerad tím Slovem mrhal.
Byl jich už pln, stále však mlčel a čekal.
Slovo, společně s Věcí posouvalo hranice, bořilo zdi a stavělo chrámy na oltářích mrtvých božstev. Neuměl psát, a tak ho vryl do srdcí: Jako zákon, jako řád ....
Slovo stavělo světy, dávalo naději, rodilo se a umíralo, mělo moc a mělo strach.
Pak řekl sám sobě: „Jsou to jenom slova, i když mají moc.“
A lekl se „Nejsem Já jen Slovo?“
Podíval se na sebe, na slova v prostoru, malého plyšového medvídka.
Bodl se do hrudi, a jeho sten zněl milióny slov.
A zas bylo jen slovo.
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
