Ona:
Kde trčíš? pohni sebou! přijď!
pláč tká mým tvářím síť,
hoď sebou! ty než doběhneš,
oplatím mrakům všechen déšť!
On:
Z nás dvou Ty jsi ta, jež chvátá -
musíš tepem do kamene bít,
pak přivedu slzy pod úsvit.
Ona:
Když já mám můry v patách,
a haldu slibů před sebou.
Z tý hory slez mi naproti,
druhýho neznám jako ty!
On:
Šílená, chtivá jistoty...
Aby bylo dražší zlata,
víno zraje pochybou.