Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.

Více o knize ZDE

Chcete také vydat knihu elektronicky?Click!

Publikační prostor pro Vás

Aktuální akce

Dneska jest:
sobota
11. 10. 2008

Svátek má:
Andrej (ČR)
Valentína (SR)

Víte, že:
před 584 lety zemřel
Jan Žižka z Trocnova
(11. 10. 1424)

vice zde

Porod je enem taký horší sraní

ID: #3355

Autor	Miluna Vošková
Vytvořeno	22.07.08 12:41:18
Kategorie	Próza - povídka
Téma	Katastrofa
Počet návštěv	74
Dílo sledují

Zařazeno do sbírky: Denik Miluny, kurva no ne?

Prolog ke sbírce:

A jako gut, no ne?

Tož mam zasejc taků psavů naladu, tož vám napišu o tém, jak přišál na svět ten moj malej pazgřivec. Jako sinátor myslim. Tož jako tého dna som zrovna sbírala ty kuřince, to co seró slepice, na dvóře a že to šupsnu do kjetináčů aby byly lepší muškáty a voni zrouna vedle u sousedů hrály ogáři kopanou a ten dementní Matěj do toho jako kurva jebl svinsky a ten kopačák mě fláknul přímo do mojeho bachoru a že ten bachor jako kurva stál za to, juž sem bila v jedenáctým měsici těhotenstvi nebo tak. Tož jako voda lupla ihned. Tož sem zařvala Staréj, de seš ty hroudo loje, ty pívochlemte smrdutý, juž je to tady, to malý podsvinče, cos do mě zasel, už strká prdel do našej sirovej reálity, mosíme do porodnice! Mno ale kůrva! Starej byl namol, zlochnil sa kořaliců a ležál tam v dřevníku jak ta mršina. Tož sem si řekla Miluš, seš ta nejtvrtší samyce vod vás z dědiny, tož sa s tim mosíš nějak porubat sama! Kopla sem do sebe panáčisko žitný, pak eště jedno do druhej nohy, strčála si do gumáki šišku lovičáku, do kapsy u zástěry placaticu rumu. vosedlala ten náš slepičíma guvnama poguvněnej trabant, rozjela to svinsky a jako gut no ne? Cestou sem chlastala jak duha a aj bez papirou sem mi dařilo řidit festovně, enem sem srazila taků starů sviňu, dyž svině jedna přebihala s nůšou plnou patizónů silnicu. Kůrva! Tož ale neva, na onom sjetě je ji určitě hej! Mno dyž sem dorazila do toho špitálu, tož se mě tam hnedka zmocnili ty prasáci v býlejch pláštích a poťte maminko, nebojte sa, bude gut jako a podobný kecy a táhli mě do toho řeznictví a dyž mě tam dotáhli, začali mě přikurtovávat jako když doma přikurtováváme tchyňu, aby nedělala virvál. Tož to sa mi ale juž nelíbilo! A jak sem tam viďála ty různý nože, kuňďostrky a kliťořízky, dostala sem strach a rovnou sem to tam kolem sebe šecko propleskla a zrubala! Pak sem popadla takou velkou flašu se špiritusem co tam měly na dezinfekci a vzala kramle. Na chodbě sem našla hajzly a zavřála se tam a normoš to malý podsvinče visrala do mísy. Kůrva! Sem to udělala normoš podomácku, jaký sraní s tim, taklenc sem přišla na sjet i já, mama mě visrála v kadibudce, na co nějaký ty medikusy a jako gut no ne? Pak sem to malý podsvinčátko vzala za pupeční šňuru, spláchla, aby sa vomilo, čistý si ho dala k mlikárně a vono hned začalo cuckat mličisko. To bylo roztomilý. Mno a viďála sem, že má dole pinďíska pěknýho, bol to ogárek, tak sem bola rada, kurvičku bych v tom hajzlu nechala ležat, kurvička toho doma moc nenadělá, fort sa enem koketí a fintí.
Tož všicko gut dopadlo, tak sem jela dom a doma sem prcla sinátora do náruče starýmu, co juž tak trochu za tu dobu přišál k sobě a von byl lidi rád a choval ho, von je to vůl, neví že to mam s tim retardovanym kubou, jak na mě tenkrát ze zálohy skočil ze křoví!
Tož amen