Pohádka o démonickém ptáku (čtyři)

Prolog k "Nevyzpytatelnej holůb":
Série kratičkých náhledů na situaci v jednom typicky šíleném královstvíčku, kde princezny jsou holohlavé, králové tlustí, podkoní krásní a holubi zákeřní a neuvěřitelně inteligentní.

Potemnělá chodba zela prázdnotou. Hluboké ticho, které celý prostor nočního zámku ovládlo, narušoval jen zběsilý myší pískot v obrovském brnění. Zrezivělými pláty pokrouceného plechu se proháněly šedivé prašivé myšky, vypasené díky štědrosti královské kuchyně (viděli jste někdy šlechtu stolovat? Víte, jak rychle se tihle fajnofkové opijí, jak se jim potom klepou ruce i s vidličkami a jaký je rozdíl mezi tím, co si naberou a co nakonec opravdu zdárně dopraví až k ústům? Dovedete si vůbec představit, jaké pošušňáníčko to je pro celou tu myší sešlost pod stolem?). Malá myšátka si z prstů železných rukavic dělala prolézačky a ty trochu větší myší páry si vychutnávaly soukromí špiček bot.
Jeden takový páreček se právě kradl lýtkem dolů, užít si nějaké to milostné dostaveníčko. Kdybychom chtěli být úplně přesní, museli bychom říct, že s tímto úmyslem se tam kradl pouze pan myšák; paní myšáková si od dnešního večera slibovala spíš něco mnohem více romantického. Ani jeden z nich ale nemohl čekat, že budou jejich plány tak náhle a nešetrně překaženy.
Navzdory myšímu přesvědčení, nebyly dnes večer jedinými tvory, kteří se v chodbě vyskytovali. Podél levé stěny se táhl stín.
Měřil asi metr osmdesát a jako by se každé nerovnosti na zdi zalekl a samým strachem se zachvěl. Poposkočil po vysoké zdobené váze z dynastie Kytiti-Mititi, na chvíli se opět vrátil do bezpečí rovné hladké zdi, polepené nevkusnou tapetou, a padl na brnění. Pískot ustal. Stín se zastavil.
Hrobové ticho.
Několik ostražitých zapísknutí, která vyvolala zaškubání stínu.
A další nekonečně dlouhá chvíle napjatého napětí.
Napínavého.