Říkám a tvrdím vám tady teď, že já, Paddy Rollingstone, ohromen, zůstal jsem stát na sluneční straně ulice a cítil jsem, že jsem sám jako kůl v plotě.
A tvrdím a říkám vám tady, že sluneční strana ulice znamená samotu, protože-
tak málo lidí po ní jde--
a já
ve svý samotě, hluboký a trýznivý jak noční studna, jsem na ulici zahlídnul nápis
populární restaurace Růžovej Kůl.
Nebyl ten nápis růžovej...?
Byl!
Nebyl ten nápis KŮL?
Byl!
Nebyl jsem sám jako kůl (dávám vám to, kritici a kamarádi, po lopatě, jo?
JO!)
Byl!
Tak sem šel tam.
A Ruda byl pingl v Růžovým Kůlu a ptal se mě: Pivo?
Jo, řekl jsem, pivo a kořalku, jsem Paddy Rollingstone.
Jo?
Jo!
A Ruda mi přinesl ten alkohol.
A posadil se k personálu a vykládal jim tohle: Ty vole, eileen mluví vole, vona furt mluví, včera mluvila, dneska mluví, ty vole, už nevím kudy mám chodit, abych neslyšel to její mluvení...? Mám chodit kanálama? Dyť vona vole mluví za barem na place ve sklepě na hajzlu a v kanále...? Dyť vona za mnou de na hajzl a když chčiju, mluví na mě...? TAHLE EILEEN...?
A Eileen...?
Říkám vám tady (a jsem Paddy Rollingstone), že seděla s nimi u stolu a ani nemukla.
Tohle je ta scéna: u stolu pro personál (ve směru hodinových ručiček) sedí Ruda, Eileen, Žofie, Tomášek.
Jen tak mimochodem: viděli jste někdy Žofii?
Ne?
Cha chá!
Ale to nevadí. Protože vo to, kamarádky a kamarádi, vy hlídači slov, tady taky nejde.
De vo tohle: restaurace byla vymalována hluboce růžově; scéna má tedy růžový pozadí.
A na růžovým pozadí, rozletěly se lítačky a z kuchyně vyšel kuchař, sebral na baru POST IT, psal na ně a lípal ty žlutý lístečky jako kanáry, na stěnu mezi spoustu dalších POST IT, řekl: Hele, Eileen, ty tvý lístky na stěnách... CO JÁ ALE TADY NEČTU...
A lístky seděly na růžový zdi jako žlutý kanáři.
A Eileen křičela: Nech bejt MÝ POST IT!
Ale kuchař už strhával lístečky ze stěny, Ruda se připojil a tak se stalo, že na růžovým pozadí kuchař a pingl, strhávali žlutý lístečky z růžových stěn populární restaurace RŮŽOVEJ Kůl, a lípali obrátkou ty lístečky Eileen po obličeji a za krk, a do výstřihu, a Eileen se ptala: Ste blbý...?
A pak zírala do stolu a ani se nehla.
A ty dva dřív, než lípli Eileen lísteček na hladký tělo, na vlhkou kůži, kde půvabně nebyla přikryta oděvem, na štíhlou šíji pod vyčesanými vlasy, zlehka zrzavými, do oblého výstřihu-
ach!
a já, Paddy Rollingstone, tvrdím a říkám vám tady nezávisle a zlehka, že na ženě nejpůvabnější jsou ramena, a šíje-
a ty dva přečetli do restaurace hlasitě obsah každýho lístečku a populární restaurací RŮŽOVEJ KŮL znělo: zelenina v mrazáku, koupit prášek na praní, zavolat matce, JAR ve skříňce-
a od vedlejšího stolu jsem viděl Eileen bezmocnou, viděl jsem, že ty lístečky byly jen pro ní, za který se Eileen styděla veřejně, za svý žlutý kanáry, který teď, jakoby poletovali růžovou restaurací--
A kuchař a pingl pokračovali podvrženýma lístečkama, četli do restaurace: píčA je v kalhotkách, vyhulit kolegy-
A zarazili se a vyzývali Eileen: tak na co čekáš...?
A Eileen na ně křičela: No určitě na vás dva, sem jako ta moderní princezna na Růžovým zámku, KTERou probuděj tím, že jí STRČej DO PUSY ČURÁKA-
A na růžovým pozadí, pingl a kuchař lípli lísteček píča je v kalhotkách na Eileenino něžný čelo.
A já, Paddy Rollingstone, vstal jsem, a odlepil z čela Eileen ten lístek a strčil do kapsy, řekl jsem jí něžně: TAKŽE teď, KDYŽ MÁM TVOJÍ PÍČU V KALHOTKÁCH V KAPSE, MUSÍŠ JÍT SE MNOU.
A Eileen mi řekla prostě: NO JASNĚ-
A já, Paddy Rollingstone, vzal jsem Eileen za ruku a šel s ní ulicí a na ulici, sebral jsem Eileenin rodný list a rozerval ho na kusy a kusy vyletěly vzhůru průvanem ulice a Eileen křičela: NEJSEM TEĎ EILEEN TEA?
Odpověděl jsem samozřejmě: NO JASNĚ.
A křikem Eileeniným, sluneční světlo pohaslo a ulice potemněla, propadla se do stínu a postavy v ulici bez energie, zastavily se v pohybu a staly se figurami bez života, ale já-
Paddy Rollingstone
potřeboval jsem energii všech těch figur, všech těch svých nepřátel, abych zakřivil skutečnost podle svýho přání, aby ulice se podvolila a skrz temnotu a křivou skutečnost vyvrhla nás na zakázaným místě, a
Eileen se usmívala půvabně-
Je to láska, řekla mi-
Řekl jsem Eileen: JSME NA ZAKÁZANÝM MÍSTĚ, MUSÍŠ SE MĚ DOTKNOUT KRÁSNĚ-
a na zakázaným místě, přísahám a tvrdím vám tady, že Eileen Tea, která byla bezvýznamná, servírka v RŮŽOVÝM KŮLU, s lístečkem PÍČA JE V KALHOTKÁCH obtisknutým na čele, řekla: DOBŘE, MÁM TU ODVAHU- a dotkla se mě krásně-
A vo to, kamarádky a kamarádi, strážci bodů a kvalitního slohu, tady de.
A uchopil jsem zlehka, půvabnou a něžnou hlavu Eileen Tea, mý nejmilovanější, a rty jsem se jí dotkl zlehka a něžně a mrštil jí o kámen a rozbil na kusy, abych si sáhl až na dno srdce, až tam, kde zůstaly touha a cit a tak zpoloviny mrtev, a dvojnásobně znovuzrozen, prošel jsem s Eileen hlubinou smrti a 1000x krásnější, a silnější v zrcadle Eileenině, vykročil jsem s Eileen zlehka, po sluneční straně ulice.
