PLECKO

 

 

,,To maso chcete na co?“ zeptal se řezník.

Zuzana hloupě koukala. Na jídlo asi! Debilní otázky! Na kus žvance! Až přijde miláček z práce a zavolá: Zlato, jsem doma!... (Neměla by tolik sledovat americký sitcomy.)

Hloupě kouká, myslí si řezník, nemůže se vyžvejknout? Mám jí číst z očí, jestli bude dělat řízky, svíčkovou nebo guláš?

,,Slečinko, my nemáme tolik času,“ sykne paní za ní.

,,Nepozná ani vepřový od hovězího!“ zasměje se afektovaně paní za tou první.

,,Husa,“ sykne babička o holi.

Jo!, mohla bych upíct husu!, raduje se Zuzana, na tom určitě nic není, jen se to šoupne do trouby! A k tomu? … Nějakej knedlík? Nějaký zelí?

,,Slečno, zdržujete,“ přetne jí řezník tok myšlenek, ,,ale tohle plecko je fakt prvotřídní!“

Plesk o váhu. Zuzana listuje bankovkami (řasenka nebude), k tomu sype drobné.

,,To to trvalo!,“ poznamená nějaká.

Plecko a bude to všecko, zpívá Zuzaně v hlavě, a co k tomu? Nějakej knedlík? Nějaký zelí? A bude to celý? Buď trochu smělý a poď ke mně domu!

 

   Zuzana si holí ve vaně nohy. ,,Dřív se ženský neholily a taky žily,“ pobrukuje si nahlas a je jí fuk, že jí slyší sousedi, ,,tělíčka si namydlily mýdlem z šeříku, dneska je cavyků pro každej chlup – to dřív se ženský neholily a taky žily…“

Jindřich stojí přede dveřmi špajzu, marně hledá chleba, poslouchá zpěv linoucí se z koupelny. Na lince leží asi tříkilová flákota syrového masa. Na prkýnku. Dostane chuť na knedlíčkovou polívku.

,,Jé, zlato, ty už seš doma?“ ozve se za ním.

Neměla by tolik koukat na ty pitomosti, myslí si Jindřich. Políbí ji na čelo a něžně řekne:

,,Jak jste se měli, miláčku?“

Zuzana si pohladí břicho:

,,Ale jo…“

 

Miminko neplánovali, ale těší se na něj. Jindřich má pocit, že teprve pak bude na Zuzanu pořádně pyšný. Až dá život malému človíčkovi. Zuzana si každý večer představuje, jak v dítěti uvidí malého Jindřicha, velkou naději a celou jejich lásku. Miminku je to úplně jedno. A plecko na prkýnku osychá. Zuzana ho dá na mrazák. K večeři uvaří polívku z pytlíku.

 

Plecko a tohle je všecko?, prolítne Zuzaně hlavou, když se Jindřich v posteli od ní odvrátí, nátáhne se pro budík a zakleje:

,,Panebože, to je zas hodin!“

V noci se jí zdá sen o mrtvým praseti, které leží u jejích rodičů na zahradě. ,,Bude vám tady smrdět,“ upozorňuje je. Jde kolem něj a hnusí se jí odporně vyvalené prasečí oči. V tu chvíli čuník vyskočí a zahryzne se jí do pravé ruky. Zuzana vykřikne.

,,Copak, zlato?“ přitulí se k ní Jindřich.

,,Nikdy nebudu dobrá manželka,“ zavzlyká ona a rozpláče se.

Jindřich ji obejme kolem ramen:

,,Miluju tě.“

To Zuzanu rozbrečí ještě víc. Poslední dobou jí to skoro neříká.

 

   Zuzana jde podle řeky a hází do vody kamínky. Pěkně to plecko – teda plesklo! Myslí na včerejší den a na polovyschlou řasenku v kabelce. Proti ní jde pes se slečnou. Modrookej husky. Veselej a přitom důstojnej Zuzana nikdy psa neměla. Její máma říkala, že psi smrděj a jsou hloupí.  Slečna si pohrdavě měří její rostoucí bříško. Husa! Ksicht má jak knedlík a je celá zelená!

,,Co čumíš, krávo?“ vyjekne Zuzana a sama sebe nepoznává.

Zase je jí do breku… Nepoznává. Nepozná nikdy. Ani vepřový od hovězího. Při holení si vždycky pořeže nohu a nikdy nebude dobrá manželka… Plecko a to zdaleka není všecko!

 

   Jindřich stojí přede dveřmi špajzky, marně hledá chleba a po bytě Zuzanu. ,,Účastník je dočasně nedostupný,“ hlásí neslaně nemastně telefon. Zuzana je poslední dobou divná, zhodnotí situaci Jindřich a zapne si televizi. Chvíli počká. A potom? A co k tomu? Otevře si vodku. Džus by nebyl. Z obrazovky na něj kouká paní, která utýrala svoje dítě. Přivazovala ho k radiátoru, bodala ho nůžkami a típala o něj cigarety. Udělá se mu z toho zle. Obejme polštář, hlavu a pyj k prasknutí z toho, jak Zuzanu miluje.

 

 ,,A brali jsme se na co?“ ptá se Zuzana, když se pozdě v noci vrátí opilá.

Jindřich hloupě kouká. Na hovno asi! Debilní otázky! Zuzana podivná, zakletá, záludná, zlá!

,,Zlato, víš, kolik je hodin?“

 Zuzana si říká, že má přece spoustu času. Že jí nic neuteče, že jí nic nezdrží, že jí tady (možná) nic nedrží.

Plesk!

Jindřich ztuhne. Nikdy (by?) neuhodil ženskou.

,,A to je všecko na co se zmůžeš?“ křičí Zuzana a je jí fuk, že vzbudí sousedy.

Jindřich by jí chtěl políbit na čelo, ale bojí se, že jí nenávidí. Miminku je to úplně jedno. Už několik hodin mu srdce netluče.

,,Panebože!“ zakleje Jindřich.