Košilka z rudého sametu
na posteli jak skvrna od krve
zlost bere hodinu baletu
piškoty obouvá poprvé
zmizel jsi jako cukr v čaji
rozpil se ve světlech města
stíny se do rytmu kolébají
je květen a blíží se šestá
Hotely jsou osamělé čluny
i když máš zkoušky kapitána
rozbouřenou dekou pohazují vlny
a s trochou vína dožiješ se rána
Nemáme to spolu lehké, drahý
zrcadlo k smrti souží křivice
a dobrou střechu prověří až vichřice
když rozezpívá uražené prahy
Nemáme to spolu lehké, drahý
mlčení se plíží po cihlových zdech
ocel se rodí vždycky v plamenech
malou kolizí uprostřed hvězdné dráhy
Měsíc je bledý jak po tahu
telefon vyzvání serenády
ty zatím od stropu ke prahu
stavíš si v pokoji barikády
taxíky létají nocí jak motýli
splašení tlesknutím úplňku
prsty se do modra zbarvily
zamrzly bez hlesu na zvonku
národní básníku z mramoru
snad kamennou křeč přepůlí
urgentní žádost tam nahoru
aby se ledy už pohnuly
Nemáme to spolu lehké, drahý
zrcadlo k smrti souží křivice
a dobrou střechu prověří až vichřice
když rozezpívá uražené prahy
Nemáme to spolu lehké, drahý
mlčení se plíží po cihlových zdech
ocel se rodí vždycky v plamenech
malou kolizí uprostřed hvězdné dráhy
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
