Když má milenka
z nastřižené řízy noci
nahá mými prsty protéká,
přivede tmu ke svítání
kapkou od mléka.
Když se odlévá mým dlaním do věder,
přerývaně štká:
Nabírej mě, ber, jen ber!
Vyhlub ve mně celou notu
k hudbě sfér.
Když ji úlek z rána ošatí,
světlo rozumu žár zatmívá
po maličké cestě za smrtí,
odkud vracíme se zaživa
dlouho chudí, krátce bohatí.
Teď se nahá zpátky do rukávů vpije,
ale přes tření těl trvá melodie
na páteři duší za hrob prohnutá -
slyšíš obvinění z těžké lásky?
Lehká milenka v ní ani nedutá.
