nejde tu přece jen o slabiky, ale taky o dlouhé a krátké slabiky, které pak tvoří přízvuky... tzn třeba já vidim zaškobrtnutí u "plují pěšinou, jíž"... protože tam je vedle sebe jednak dvojhláska, jednak čárka, jednak dlouhá samohláska...
TZkus si to zase přečíst nahlas... mně se to čte dost mizerně, protože to prostě škobrtá. Trochej je věc pravidelná, ostatně, je to označení RYTMU a nejde tam jen o to, kolik má jaké slovo slabik, či jestli trojslabičné a jednoslabičné ti dá dohromady čtyři, což je dělitelné dvěma. Jediný trochej odvedený od začátku verše do jeho konce je "slýchám jejich klapy-klapy". Aspoň myslím.
Prostě... jsem toho názoru, že aby něco byl pravidelný trochej, tak .... musí bejt sakra pravidelnej :D jinak to neumim říct. Neni žádný uměni si nafrkat slova za sebe, která se nedají pořádně přečíst, protože jako celek ta básnička ten rytmus postrádá, jako chromá tanečnice, která je v posledním tažení...
Nu dobře, Daleku, tak "lodičkách" "takový" jsou daktyly (poslední je schválně daktylem), ale "plamínky" k soubě přiřazují spojku "a", takže hle - rázem vzniká dvojstopý trochej. Dále "šel" a "včel" můžeme brát jako neukončené trochejové stopy. Rytmický půdorys básně je trochejový, i když raelizace z hlediska rozložení přízvuků tak čistá není. "Že mé" může a nemusí být jamb - podle přednesu. Jestliže Tě název básně zklamal, mrzí mě to, ale "Lýtkový trochej" se tu přece týká jiného mistrovství nežli veršotepectví. Záleží na výkladu. Ale dost těch půtek. Chůzi v lodičkách - a takovou nechtěnou elegancí jako naše polovičky - neovládneme ani jeden.
Nerad se mýlím, ale..
"Lodičkách,plamínky ,takový" jsou daktyly
"šel" je nepřiřazená přízvučná slabika
"sem tam snědé" jsou dva jamby a nepřízvučná slabika
"že mé" je jamb
Mýlíš se, Daleku. Trochej to tedy je, až na poslední verš. "...takový trochej nepovede" je záměrně trochej pokažený daktylem, abych ukázal, že nejsem žena s dokonalým trochejem v podpatcích.
