„Sedím za barem v malé zkouřené hospůdce,
sedím a trochu vzpomínám…“
Kde jsou ty časy skutečné radosti,
na školním výletě hromady zážitku,
první startka a žádne starosti,
probdělé noci, chuť prvních polibku.
„Péťo, přines mi ještě vodku…“
V nějakém jezírku, jsme se tam koupali,
ty ses moc smála, moc ti to slušelo,
zapadlo slunce, sami jsme zůstali,
slaďoučký polibek dalas mi na čelo.
„Ještě jednu tu vodku, prosím…“
Vidím tě ještě dnes s mokrými vlasy,
vylézáš z vody, ruku‘s mi podala,
řekni mi kde zmizly týhlety časy,
to jsme se na břehu váleli do rána.
„Ne Péťo, už nechci, zaplatím a jdu…“
Občas tě po letech potkávám ve vlaku,
korálky od tebe dávno jsem ztratil,
nejradší bych tě popadl za ruku
a k tomu jezírku s tebou se vrátil.
„Nebo víš co Pěťo?Hoď mi láhev na cestu, díky, čau“
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
