Myslíte,
že když jste položili žábu na pramen,
že půjdu cestou nudnou, schůdnou, suchou
jako výuční list nebe zproštěného zkoušek bouří?
Mýlíte se!
Myslíte,
že když mi narovnáte jazyk stropem podlahy,
že budu kvočnou holým větám
užitečným nejvýš k stěhování stěn z pokoje do pokoje?
Mýlíte se!
Ledaže až naprší a uschne!
a já trvám na dešti,
i kdyby pouze ze zvířených oblak pouště,
výboje slov stále budou přeskakovat
mezi bujným nimbem Pegasů
a růžky ďáblů v Rimbaudově pekle.
Myslíte,
že když ztlumíte křik barev mlékem kázání,
že budu hodný hoch a všechno vypiju,
abych mluvil věcně věčně jako lejstro Antarktidy?
Mýlíte se.
Z roklin úzkosti, kam jste mě vehnali,
uprchám proudem písma, zas a zas -
vám na vztek vyhlubuji slovem sráz,
mé stopy budou svádět vodopád,
i kdybyste mu řeku zazdili.
Své mlčení jen já smím pustit ke slovu.
Myslíte,
že když mi vyhučíte tunel do hlasu,
že spláchnu zmizíkem po sobě klozet svědomí,
jen abych nepokaňhal Vaše boltce?
Mýlíte se.
Ledaže až naprší a uschne!
A já trvám na dešti a zas a zas
vám na vztek vyhlubuji slovem sráz,
mé stopy budou svádět vodopád,
i kdybyste mi hrdlo podřízli.
Své mlčení jen já smím pustit ke slovu.
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
