Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
On za mnou dneska ráno přišel Láďa v tílku a modrých trenýrkách a že má problém. Tak jsme šli k němu domů, k tomu problému. A víte jak ten problém vypadal? Jako vosí báň. Ona to totiž byla vosí báň. Visela na hrušni. Za to může to teplé jaro, že jsou takhle brzo vosy a i jiná havěť! No ale co naplat. Museli jsme jednat. Láďa se totiž hrozně bojí vos. A taky pijavic, ale o tom vám povím až jindy, v příběhu, o stavění přehrady na potůčku za chalupou. Tak jsme tedy stáli u Ládi na zahradě pod tou bání a dovnitř létali vosy a vosové a Láďa se klepal a strachy mne obejmul. On měl strach, že dostane žihadlo.
A já jsem řekl: Neboj se, Láďo, ty můj starý kamaráde!
A sáhnul jsem do kapsy, jak tam mám různé užitečné věci. A měl jsem tam: provázek, gumičku do vlasů, zub, co mi včera vypadnul, ten můj králičí bobek pro štěstí, dva slepené bonbóny a špunt. Tak jsem vzal toho špunta, olíznul ho a dal ho zespoda do tý dirky na tý báni. A vosy a vosové nemohli ven! Sice jich kolem ještě pár létalo, ale pak je někam odnesl vítr. A bylo.
A já řekl: Teď musíme přestřihnout šťopku jak za ni visí to hnízdo na stromě. Tak Láďa došel pro nůšky na živý plot. A jak je přinesl, tak jsem je vzal a udělal jsem šmik a přestřihnul šťopku a jak to hnízdo spadlo na zem, tak jsem na něj omylem šlápnul. No mně bylo hned od začátku jasné, že to takhle skončí. To bych to asi ani nebyl já, kdyby to takhle vesele nedopadlo. No vosy a vosové byly hnedka všude. Láďa se rozbrečel a utíkal rychle pryč, ale jak tam ležely u kadibudky ty hrábě, tak na ně šlápnul a dostal úder do kebule. Přímo do čela. A já jsem se mu hned začal upřímně smát, ale jak jsem taky běžel, tak jsem zakopnul o kbelík s hlínou a jak jsem měl tím smíchem zrovna venku jazyk, tak jsem do něj kousnul a kousek jsem ho ukousnul a jak ten kousek spadnul do trávy, tak ho sebral Láďův kocour Mikeš. Ale to nevadí. Maso jako maso. Navíc já mám jazyk poměrně dlouhý (můžu s ním vyblizovat sklenice od kečupu, když už ho je tam moc málo ), tak to vlastně bylo ku prospěchu, ta jazykové obřízka. No ale abych neodbočoval! Oba jsme s Láďou naříkali a utíkali před těma vosama, tak najednou nás napadlo, že bychom se mohli ukrýt do té kadibudky. Jenže jak měla ta kadibudka hrozně malé dveře, tak jsme se začali hádat, kdo dovnitř vleze první a než jsme se dohádali, byli jsme tak hrozně poštípaní, že už ani nemělo cenu se dál ukrývat. Šli jsme domů, ale já jsem byl docela rád, že to takhle dopadlo, vosí žihadla jsou dobrá na revma!
Hele ale oni ty žihadla můžou být pěkně nebezpečný, já mám bratrance a ten je na ně alergickej a kdyby jich dostal hodně tak by mohl možná i umřít. Jo a mě klidně avíza posílat můžeš, mě to nevadí, já i stejně chci přečíst všechno od tebe a takhle alespoň nic nepropásnu :o))))
To nás lákáš avízem jak medvědy na med?
Máš smůlu, med nemám moc ráda a za trest si teď dlouho
žádnou tvou pošahanou spleteninu nepřečtu. = tuhle, na kterou jsi mě nalákal, také čísti nebudu.!!!
Já vím, tobě je to jedno, neb jsi Myslivec ve své Vsi, ale třeba tě to trošku naučí slušnému vychování, když doma nenaučili.
Milý Myslivče, připojuju se k Dalkovi a žádám Tě, abys nerozesílal avíza všem. Jedná se o porušení pravidel serveru (viz levé menu).
Avízo slouží k upozorňování konkretních lidí, ne k hromadnému spammování, což není úplně férovej způsob jak se zviditelnit. Pokud chceš vybrat více konkrétních uživatelů, stiskni CTRL.
ale ty trenýrky nebyly červený. Byly modrý. Holčičí. Ale to nevadí. A navíc nebyly úplně modrý, jak má Láďa tu kapavku, tak je uprostřed pořád takový flek. On s tím ale brzo zajde k doktorovi. On to má od tý maruš, jak za ní všichni chlapi chodíme. Teda já už ne!
Tvoje příběhy jsou hezké, je z nich cítit cit pro tu stylizaci. Schopnost psát poutavě a přitom vypadat jako debil je vzácná.(To už mnohem častěji člověk najde dílo debila, co se snaží psát jako intelektuál.:-) ) Co mně snad na Tvých textech někdy trochu vadí, je až přílšná ikonizace - využívání oblíbených stereotypů - např červené trenýrky. To chce, myslim, dávkovat opatrně, tyhle věci, aby to nakonec nepůsobilo vykradeně.
A prosim tě, nepiš mi už ty nedmentní dotazy, jo? :-) Ono se z tý tvý schopnosti vystavět text stejně pozná, že nejsi žádná trubka a máš minimálně maturitu (jestli ne, tak si jí koukej dodělat) i když to zakrejváš záměrnejma neobratnostma :-)
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
