Ironická

Nevidím,

Sundávám dlaně z  tváře.

Nevidím,

Křičím,

Slzy zalévají skráně.

Nevidím,

Tápu po vypínači,

Že si jím rozsvítím

A uvidím.

Houby,-

Nevidím!

Kříčím a panikařím,

Nervně škubu závěsem

Záhy na to urvu žaluzie.

Nevidím,

Copak je noc?

Nevidím své krvavé dlaně.

Nevidím zhola nic.

Vše je jak kaňka z kalamáře,

Temná a bezedná,

Škobrtám do koupelny

Omýt si nevidoucí oči.

Kdo ví, třeba to pomůže.

Sluneční brýle si zcela automaticky

odkládám na okraj.

A hle, já vidím!

Stačilo se pouze lépe podívat.

Inu, co by jsme chtěli od debila,

Který se již v průběhu dne ožírá?

A pak se vole div,

Že je kolem tebe tma!