Druhá odmocnina světa
Bloudím světem vysokých domů, mrtvých ulic a osamělých stromů
Amputovali jim větve a ptákům jejich křídla
Teď leží na zemi - nepotřebné, zbytečné bytosti, ztracené stíny uprostřed času
Míjím lidi s prázdnýma očima
Civí jimi na mě, skrz mě
Mají sinalé tváře, shrbená záda a rukama orají zemi - plnou olova
Nebe je ze rtuti, která se vpila do řeky a zabíjí vše co ještě žije a vlastně i to,
co je už dávno mrtvé
Je to náš svět - Naše země amputovaných vztahů
Můj mozek vysílá signály, neurony je rychlostí světla přenášejí a má - cizí ruka
Pomalu podřezává pilou větev posledního stromu
Na kterém sedím
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
