Jednou jsem se procházel po výstavě obrazů.
Malovala je žena. Musela to být žena, protože muži takhle nemalují.
Nikdo neumí namalovat milování jako ta žena...
Lásko .... Chtěl bych tě milovat.
..... Chtěl bych tě milovat jako ten obraz.
Jeho barvy se plynule slévaly ve smyslných odstínech žluté a oranžové.
Jako naše těla.
Cítil jsem. Já přímo cítil tvou slabou vůni, ten impuls vzrušení.
Bylo to jako myšlenka.
Pocit který přetrvá ..... Sen ....
Víš Lásko .... Bylo to nádherně neosobní.
Rudá mlha se proplétala se žlutou.
Jako dva hadi.
Jako dvě nahá lidská těla, ve svém svatém zápasu o přežití.
Trpím Lásko ...
Už vím jaký jsem byl pokrytec.
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
