Prší ...
A kapky bez přestání bubnují do střech domů ...
Po tvářích mi stékají spousty drobných krůpěji ...
Občas zahřmí ... a čas jako by se zastavil ...
A tráva ... tráva je tak strašlivě zelená ...
Do stromů se opírá vítr ...
Rozechvívá svými poryvy jejich listy a větve, které jako by se dotýkaly dnešního
šedivého nebe ...
Prší ...
A silnice se lesknou zvláštní asfaltovou černí ...
Lidi už se dávno rozutekli ...
Zůstal jsem tu sám ... A nebe nade mnou ...
Mám rád déšť ... když se mi chce brečet ...
Polykám ty drobné kapky, které se mi usadily u rtů ...
Jsou slané a sladké, jejich chuť je taková neurčitá ...
Cítím v nich svou vlastní bolest .....
A zároveň i příští
vykoupení
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
