Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.

Více o knize ZDE

Chcete také vydat knihu elektronicky?Click!

Publikační prostor pro Vás

Aktuální akce


6. ledna
Tři králové

K+M+B
toto není zkratka jmen 
Kašpar, Melichar
a Baltazar
ale latinského
Christus mansionem
benedicat
(Kristus požehnej
tomuto domu)

vice zde

About Us

ID: #3109

Autor	Sandia.D
Vytvořeno	25.06.08 17:33:00
Kategorie	Próza - povídka
Téma
Počet návštěv	82
Dílo sledují

Tiše stál u pootevřených dveří a poslouchal hovor uvnitř místnosti. Poněkud jednostranný hovor, protože slyšel jenom ji. Mohl si jen domýšlet, v čem jí ta druhá osoba odporuje, když slyšel nabroušený a mírně zvýšený hlas, jak se hádá jakoby sám se sebou. A že ho nenapadaly zrovna pěkné věci. Určitě mluví o něm, zamračil se. Určitě to zase všechno vyžvanila a teď se ho nakonec zase zastává, protože nedokáže snést, když ho někdo nazve… Tady se zarazil, vlastně nevěděl co o něm říkají. Jediné co z ní pokaždé dostal, bylo že se s někým pohádala – kvůli němu. Víc neřekla a on pochyboval, že někdy řekne. Měl co dělat aby nepraštil do těch dveří, když slyšel jak ho donekonečna obhajuje. Po tom všem… Škubnul sebou když zaječela něco ve smyslu, že je teda naivní a potom ránu, jak zahodila telefon kamsi přes celý pokoj. Slyšel ještě jednu nadávku, třesoucím se hlasem a potom už jenom tlumené vzlykání. Už to nevydržel, klepnul na dveře a bez vyzvání vešel dovnitř. Trhla sebou a rychlým pohybem ruky schovala cosi, co neměl vidět. Beze slova si k ní kleknul a vzal ji do náruče. „Copak je?“ přitisknul ji k sobě. Zavrtěla hlavou, tiskla se k němu, jakoby to mělo být naposledy. „Tak vysvětlíš mi konečně o co jde?“ jeho hlas už nebyl tak jemný, jako s první otázkou. Znovu jenom zavrtění hlavou, objala ho ještě těsněji a slzami mu smáčela rameno. Odtáhnul se od ní, vzal jí obličej do dlaní, stíral rozmazané šminky a klidnil ji dobře mířenými slovy. Využil toho, že polevila její ostražitost a chytil ji za ruku, jemně ji otočil zápěstím nahoru a vyděšeně se zadíval na několik zarudlých šrámu táhnoucích se přes téměř průsvitnou bledou kůži. „Proč“ zašeptal a přejel po nich prstem. „Proč mi tohle děláš“ zazněla tichá výčitka. Mlčela a jenom se mu dívala do očí. Nevydržel ten upřený pohled. Už se neodvážil ptát proč to zase udělala. Protože ten pohled mu řekl všechno. „Bože…“ povzdechl a sednul si před ni na zem. „Dohodli jsme se přece, že na to zapomeneme,ne?“ Tvář už takhle znehodnocená rozpitou mascarou se zkřivila nenávistí. „Dohodli?“ naklonila se k němu a mluvila tak tiše, že jí rozuměl jen silou vůle. „Ty ses dohodl… Ty si chtěl zapomenout, ne já“ zasyčela mu do tváře, prudce vstala a nepřestávala mluvit. „Nic ti nedošlo? Nenapadlo tě, že já nechci nic zapomínat. Že si to třeba chci pamatovat až do konce života“ hlas se jí změnil, mluvila teď sice pořád tiše, ale jemně, skoro až… Bál se na to pomyslet. Skoro až s láskou. „Nikdy na to nechci zapomenout… Chci si ty vzpomínky nechat skryté, tady“ dotkla se rukou místa kde je v těle srdce. „Nechat je tam a vracet se k nim pokaždé když budu chtít. Nemám důvod je zapomínat“ šlehla po něm ostrým pohledem. „Budou mi navždycky připomínat… Tebe“ mihnul se jí po tváři úsměv, ale další slza která se probojovala ven, ho skryla jako mávnutím kouzelného proutku. Vztáhla k němu ruku. Pořád seděl na zemi a sledoval ji. Dotkla se jeho tváře. „Já vím, že ty chceš zapomenout… Ale mě k tomu nenuť“ Absolutně nevěděl co jí na to říct. Myšlenky se mu zatoulaly k tomu, jak si vůbec nejsou podobné. A přece jednu z nich miloval srdcem a druhou v posteli. „Já… Je mi to líto“ dostal ze sebe nakonec. Na nic lepšího se nezmohl. Věděl, že takhle jedna pitomá věta nedokáže vystihnout všechno, na co v tu chvíli myslel. „Mě ne“ hodila hlavou. Klesla na zem k němu. Přiblížila se tváří k té jeho a znovu se mu zadívala do očí. „Nelituju, že se to stalo a nikdy nebudu“ V jejích rozšířených zorničkách mohl spatřit sám sebe. „Myslíš na ni?“ zeptala se nečekaně. „Teď? Teď… asi ne“ odpověděl stejně tiše. Nechtěl rušit kouzlo okamžiku. „Myslíš na něj?“ vrátil jí otázku. „Myslím na něj často“ vyhnula se přímé odpovědi. „Ale mě zajímá jestli teď?“ nenechal se odbýt a přisunul se k ní blíž. „Ano“ zarazila ho nečekanou upřímností. „Myslím na to, že na něj už nechci myslet“ usmála se. Najednou se k němu nahnula a políbila ho. Přeběhl mu mráz po zádech, ale nemohl nic dělat. Odvrátil se. Zavřela oči a opřela se o kus nábytku za ní. „Vypadni“ splynulo jí ze rtů. Připadal si jako by ho někdo praštil. Nevěděl co dělat, co říct, jak se zachovat… „Tak padej, slyšíš“ mluvila už zase nahlas a ostře. „Táhni si za ní“ vstala a vyšla z místnosti. „Do prdele“ zvednul se z podlahy, nakopnul cosi co mu stálo v cestě a šel. Našel jí u okna v obýváku. Sledovala jak venku sněží. „Vážně mám jít?“ postavil se za ni. „A proč bys měl zůstávat?“ Tohle ho zarazilo. Nikdy takhle nemluvila, až poslední dobou. Vždycky šlo jenom o efekty, aby se ujistili, že oba chtějí zůstat spolu. Ale posledních pár týdnů mluvila až moc vážně. „Měl bych zůstat, protože chceš“ risknul to a doufal, že se pod ním ten tenký led neprolomí. Sledoval její tvář v odrazu ve skle. Přísahal by, že po tomhle jí zacukaly koutky. „Chlap“ zamumlala a opřela se hlavou o chladnou tabulku okna. „Nemám pravdu?“ pokoušel ji dál, když viděl, že to neskončí špatně. „Nemáš“ usadila ho a už se usmívala neskrývaně. „Chci abys zůstal“ začala a on se jí přel zezadu o rameno. Společně pozorovali jejich tváře vedle sebe. „Ale nechci abys zůstal protože to chci já“ natáhla ruku pohladila ho po skleněné tváři v okně. „Pořád na něj myslíš?“ zeptal se mimo téma. „Ne… Všimnul sis že sněží?“ už zase šeptali. „Všimnul“ lehce přejížděl dlaněmi po jejích zádech. „Měl bys jít za ní… Tohle je přece krásný čas na procházku… A romantiku“ „Máš pravdu“ odsouhlasil jí to a musel se usmát, když viděl zklamání, které se jí nedařilo skrýt. „Tak se obleč, půjdeme“

Počet (4)

Komentář můžete napsat jenom když se přihlásite.

ketums

2008-06-26 11:07:26

Ultra - to doporučovala marfa pro luciferekzraje, ale je fakt, jak říka Ultrainfernal, že grafická úprava, odseky a jak radí příma reč, velice pomohou to dílko lehčeji číst. S tím souhlasím. A taky se k jeho rade připojuji

Ultrainfernal

2008-06-26 11:04:21

Tohle docela vypadá jako posun k lepšímu (ten motivačák asi nebyl marnej :o)
...něco bych tam osobně poupravil, ale to je jedno
každopádně je na škodu absence odstavců. Taky odrazit přímou řeč (nedávno ti to tady myslím už doporučovala marfa) - tyhle grafický věi textu hodně přidají - je pak mnohem líp stravitelnej

Sandia.D

2008-06-26 07:59:11

Ona tam ta pointa asi opravdu není, je to jenom popsání situace, jaká byla, mezi mnou a bývalým, jenom sem se chtěla vypsat z nálady... Má to i další díly, tak se třeba objeví

ketums

2008-06-26 07:55:00

Takto: ty máš podľa mňa dobrý rozprávačský talent, mňa to zaujalo aj sa mi to páčilo. Len so veľmi akoby nepochopila pointu, ak nejaká bola. Je škoda pri tvojom talente, prácičku nedotiahnuť.
A mi prosím ťa nevrav zase, že to okrem teba nemal nik pochopiť, lebo fakt neviem potom....
inak keby som našla pointu, toto u mňa aj na bod - poctivý

Napísané skvele, len o čom...?

Život přináší otázky...

Naše nápověda odpovědi.

- číst nápovědu -