Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Jo, sorry, už jsem to vydýchal, ukildnil se a asi už bych to psal jinak :-) Mimochodem - taky jsem levičák. Ale na mně je to asi dost vidět, jsem už na pohled typický volič sociální demokracie :-)
ahoj, pedro, rozhodně nevidím dějiny ani dějinné osobnosti černobíle, ale nějak nezmínit tu skutečnost, že byl fučík taky jistým symbolem mi příjde divný.
Já ho prostudovanýho nemám a přiznávám, že vím houby, jen vím, že jeho glorifikace byla nezřízená.
Ale jsem nakloněn věřit, že spíš byl obětí pozdější propagandy, stejně jako je dnes obětí téhož v obrácené podobě. Jeho osbnostní stránky nesoudím, tak až si o něm pořádně něco přečtu, jo?
Koneckonců dnes se kritizuje i Beneš který se 2x dvakrát zasloužil o československo a po třetí jen nedokázal čelit medvědovi, když se na nás všechny mocnosti jako vždy vyflákly a ponechaly nás Rusku. Motivem kritiky je přitom často to, že to byl národní socialista, což se dnes nenosí, a tudíž musel být nějak slabej / hloupej, nebo nějak divnej prostě.
Já jsem levičák a (pšššt neměl bych to říkat takhle veřejně) socialista, takže (i když nemám rád komunismus) nesklouzávám, myslím, k tendenčním pohledům tak snadno. Lacinej antikomunismus mě nebaví jako Tebe.
Ale já vím, jsem hysterickej. Když mě to tak štve! Já dělal na český literatuře diplomku z Nezvala, mám třicátý léta hodně sestudovaný a Fučík v nich má svoje místo.
U nás v Poděbradech měl Fučík až do mých 19 let vkusný pomníček s brozovou bustou. Na pomníčku byl v bronzu taky jeho kaligrafický podpis. Po Listopadu Fučíka sundali z podstavce a vrzli na něj bustu Masaryka (už to je samo o sobě dost úchylný). Servali pochopitelně taky ten bronzový podpis. Jenže jak tam třicet let byl, kámen podstavce byl pod ním vybělený a podpis z něj vystupoval snad ještě ostřeji než v tom bronzu. Takže Poděbrady pak léta krášlil Masaryk podpepsaný lehkou rukou meziválečného salonního komunisty, bohéma a tak trochu floutka Fučíka, co byl najednou "persona non grata". Jak příznačné...
Jo - a komunista. A možná taky zahrádkář. To je zhruba stejně relevantní.
Fučík byl zdatný novinář, erudovaný literární kritik (ne, opravdu si ho nepletu se slavnějším Bedřichem) a hodně naivní člen protifašistického odboje. Nebyla to žádná svině, co posílala lidi do Jáchymova, jak si patrně hodně lidí představuje "komunistu". Byl to člověk, který věřil myšlence o lepším světě pro všechny a mimo jiné člověk, který položil život za svobodu národa.
To, jak s ním dnes všichni zametáme, je spíš naše než jeho hanba. Byl by větší hrdina, kdyby válku proseděl někde v nálevně jako bezpartijní? Tenhle primitivní antikomuismus se snad dal omluvit bezprostředně po pádu totality, řekněme někdy na sklonku rok 1989 (kdy ti, Sašo, bylo hezkých 12 let), ale v roce 2008 je prostě směšný. Nebo ne, není směšný - je k vzeku a k pláči. Pláč ve mně ta lakonická poznámka, pravda, nevyvolala. Ale vztek mám strašněj!
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
