---

Tlama netvora se s kovovým zaduněním otevřela. A jako

na povel z ní začaly proudit malé bytosti. Ve skupinách

opouštěly ten tmavý hrozivý otvor, aby vzápětí

zmizely v ještě temnější a hroznější jámě.

V bráně vedoucí asi do pekla, anebo do

ráje - prostě někam jinam - pryč odtud.

Nevím co je k tomu vedlo. Co je

nutilo, co si mysleli a co ne.

Hledal jsem příčinu i důvod.

A hledal jsem je tak dlouho

a intenzívně, že jsem

zapomněl, že věci

se někdy dějou

i bez příčiny

samy od sebe.

Jen tak.

To my.

V nás to je.

Nedokážeme si připustit,

že se něco může dít jen tak. A to,

co jsem dřív nevěděl - to co mi bylo jedno.

Vztyčilo se přede mnou jak hora. A já pak v jediné

mikrosekundě, v malém obláčku cigaretového kouře - v

celé

věčnosti vše pochopil. A dál jsem stál na tom nádraží a

poprvé

jsem se dnes usmál. A proč? Neptejte se mě! Nevím.

aSi pRoStĚ jEn tAk.