Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Tyhle ,,emoce" jsem psala před hodněma hodněma rokama, asi to ani nejsou všechny... (Asi to nevadí.) Je to prostě milostná poezie mýho mládí...
ve vinárně U patnácti volů se zablejsklo tvý
vyprávění vo stříhání křídel a pět panáků
u vchodu chtělo se mi čůrat ptát se na promrzlý
schody a styk při menstruaci nosáči vod
vedlejšího stolu mi poslali bublifuk a abych
prej nesmutnila vosudy uklovanejch dětiček
mentálně postiženejch psychologů dohořelejch
sirek se honily vokolo slíbila sem ti čtyřista
vzlyknutí dyž mě zbavíš upocenejch lalůčků
chlapů a na stehno mi namaluješ můru zazpívals
lážo plážo převrhnul flašku a třás se na
svatební noc s jinou
myslim že vim přesně co není poezie
když si někdo řekne, napíšu báseň, tak zpravidla napíše blábol
(i když sou i výjimky, jasně že jo)
ale jak je to na tom textu poznat je to v hajzlu no
poezii musim věřit, pak je to pro mě poetický
(a samozřejmě že k tomu patří ještě pár ingrediencí)
Já jsem od doby co píšu neměla moc ráda ty ,,co to je poezie a co to ení poezie"... Asi si rozumíme - pokud mě to zasáhne, pokud TO tam je, není proč řešit, jestli něco o poezii vím... Nakonec: všichni žijem poezii, když se umíme koukat a někteří žijem ,,beat"...
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
