Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Tyhle ,,emoce" jsem psala před hodněma hodněma rokama, asi to ani nejsou všechny... (Asi to nevadí.) Je to prostě milostná poezie mýho mládí...
manýry generačního sirotka ti
už na sto honů koukaj z vočí
no a co stejnak mi šaháš za triko
máš mě rád je to jednoduchý nutíš mě
do hudby a do vaření sem na koni vob-
den šlapem po korálkách mý duše netušíš
hledám v ledničce kouštínek vodky civíme
na porno sme dabovaný až na dno hysterickýho
řevu a pláče na tvý psychiatry se tě zásadně neptám
Ja mam rada autenticke veci a nekdy dam te autenticnosti prednost pred rypanim se ve forme. I kdyz tady me ta forma nijak nerusi. Ja tomu nemam co vytknout. Libi.
Jo, asi ti rozumím - většinou ze mne něco ,,vypadlo" bez nějakejch ,,postranních úmyslů" a už jsem se tím dál nezabývala - no, je to na dlouhý povídání, ale kdyžby to stálo za to? (Nemluvě o tom, co básniček a všeho jsem někde ,poztrácela"...)
jarda
2008-09-04 11:36:24
básnička je živej útvar
mění se, řádky se daj rozdělit i jinak, sem tam najít i vhodnější slovo nebo spojení, ber to jakko šuplík, ze kterýho text vytáhneš po pár dnech (vím, píšeš roky), autenticita pocitu asi zdánlivě zmizí, ale je to jen zdánlivý, fakt že jo, pro tebe jako autora nezmizí, naopak, text na sebe nabalí i pocity se kterejma změny uděláš
no to je na dlouhý povídání, prostě já bych do toho sáhnul, stojí to za to
děkuju za ,,uvěřitelnost i fajnost" -já to členění taky úplně nechápu, já to takhle prostě tehdá napsala a asi i odprožila - nějak
jarda
2008-09-04 10:57:29
členění textu do jednotlivejch veršů sem až tak docela nepochopil, ale je pravda
že se to dobře čte
(to platí skoro o celý sbírce, řek bych trocha poezie zavítala na mezeru, a je uvěřitelná, proto asi se mi zdá tak fajn)