Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Tyhle ,,emoce" jsem psala před hodněma hodněma rokama, asi to ani nejsou všechny... (Asi to nevadí.) Je to prostě milostná poezie mýho mládí...
frigidní zkáza člověčenství nad půlnocí
bezpáteřní osvojení si kšeftmanskejch
tanečků a klokočí nejubrečenější nahota
anonymně napojená na tisíce telefonů a
ubohost rozervanejch kalhotek kuli mejm prsum
bys mě vzal na Mallorku a možná bys mi nedal
ani přes hubu že ti nechci dát na všenemožný
způsoby za voknem číhá etanol tisknu kolena
k bradě letmejm dotekum smrti a je mi úplně
jedno že sme měli stejnýho kluka znamínka bez-
mocnejch holek upocenejch zápěstí pod stolama
kaváren kabelky napěchovaný nevinnejma telefonníma
číslama Kde zůstali? lidi v nás Zapal mi cigáro!
a dělej! A pořádně mi ho vykuř! natržení žilek
rozšmudlaný šminky a malárie
dvě l jsem opravila - a jináč nic - děkuju za bod, ale HLAVNĚ za názor, některý lidi píšou, že jim to debilní dělení a celková úprava vadí, že by to ,,rozsekali" jinak, ty píšeš zas tohle - je to pak zajímavý o tom přemejšlet... (Jak už opakuju asi postý - nějakej ,,úmysl" v toma si tehdy byl, že jsem to napsala právě takto...)
Mallorka je myslím se 2 "l", ale to je jedno - to, že tam není interpunkce a po otazníku velký písmeno - až tak nevadí - naopak, má to svý kouzlo - ale vadí mi tam to "kuli" místo "k vůli" - jiank to je i vcelku spisovný - a tohle bije do očí.
Celkově je to však působivé a dávám bod - za ty (n)emoce :-))