|
| Komentář můžete napsat jenom když se přihlásite. |
|
 | Působivé.
osobně bych ty nespisovné výrazy nahradil spisovnými (smutných, smrtné, jsou). necítím tam pro ně jednoznačné opodstatnění ani v případě, že tak autorovi zobák narost. |
|
|
| některé scény mi připadají příliš okatě vykonstruované, chybí jim jakási logika souvislostí (šamanova práce s digifoťákem, průvodcův hovor s rozlíceným šamanem, jaksi nesmyslně vyhrocená situace kolem odjezdu, naivita tak oceňovaného fotografa, mobil ve chvíli CH...) prostě místy je to příliš v rukou autora, jeho postavy až příliš dělají to, co zrovna chce a ne to, co by odpovídalo logice příběhu... |
|
|
| trošku gramatických zmatků na konci první sloky, které nechtěně matou (správně: "stín obav i studu, který mi ještě zbyl,/odložím s objetím něžných doteků")
podobně nešťastné mi přijde balancování na hraně jediného obrazu (navíc je tam zase vložena nadbytečná čárka) ("lůno přírody v Evině převleku/schová mne v rouše Adama")...
|
|
|
| Přemýšlel jsem co mi tu vadí, co rozbíjí dojem a vyvolává rozpaky...
opakování některých slovíček či sousloví - hned v první sloce dva verše po sobě opakují PŘI TOM; ve třetí sloce nahromaděná TO (celkem 5x); ve čtvrté zase POŘÁD - některé obrazy se pak vytrácí do prázdna (třeba třetí sloka je jinak velmi dobře vystavěná - a stačí jediné slovíčko a rozsype se to...); některé obrazy (klečení ve vaně) či obraty (které dávno už jsou hluché) pak znějí poněkud násilně či nepatřičně |
|
|
| svÁ nejlepší léta; dvě malÁ piva; osudnÁ písmena; OPROŠTĚNÍ od starostí... atd - podobných gramatických chyb je tu na můj vkus příliš mnoho...
děj místy skočí bez varování, místy je až polopatisticky posunut (jde se/a tak se šlo)
pointa mi přijde snad až příliš jednoznačně moralizující |
|
|
| NECHCI říci, že nejsi EXOTICKÁ
jen si myslím, že pokud nějaké tvrzení nepodložíš argumenty (i v rámci básně - obrazy, metaforami, čímkoli, co zdůvodní/obhájí slůvko EXOTICKÝ), pak je to jen tvrzení, které čtenář může, ale také nemusí přijmout. |
|
|
| nabídku nebo žádost o radu? Ano, to beru ve třetí sloce. Ale proč DIVOKÁ zahrada PLNÁ zákoutí EXOTICKÝCH květů...
Co když ten komu nabízíš to bere jenom jako OBYČEJNÝCH PÁR ZÁHONKŮ? a exotické květy? v čem nabízíš svou exotiku? jinými slovy, říkáš, že jsi jiná než všechny ty okolo. To je v určitém směru pravda, neboť každý jsme originál. v tomto případě by to ale muselo vyznít tak, že ty všechny okolo jsou na jedno brdo, jen já úplně jiná... proto se ptám po skromnosti a hovořím o sebechvále. na základě čeho chceš tvrdit, že Tvé JÁ je postaveno na jiném záíkladě, jiných barvách, jiných vůních, než ta všechna okolo Tebe? |
|
|
| ad ENTHROPER - ok, beru. a to z obojího pohledu
a) jako zkoušku hodnotitelů
b) jeko test tvůrčí metody
dalo by se samozřejmě dlouze diskutovat o obojím.
co se týče tvůrčí metody, platí jediné: ne každá metoda vede ke smysluplnému cíli. Ano, bylo tu cosi jako DADA, cosi jako úplně volné řazení obrazů, cosi jako absolutní svoboda tvorby - ale otázka je, nakolik je to smysluplné - pokud tohle budu důsledně aplikovat, pak to znamená, že jakýkoli text je umělecké dílo. třeba i tento:
gřřřdhzrzfrnka kasferrrrhzdferman bdrfast
nerozumíš? Asi jsi hňup! Ano, možná je to osobité a originální (metodou tvorby), ale co SDĚLENÍ? Myslím, že právě široká uchopitelnost sdělení dělá tvorbu UMĚNIm...
A druhý pohled - jako test hodnotitelů: i to beru. myslím, že hodnotitel by měl umět svůj postoj zdůvodnit. Argumenty. Vnímáním, Pocity. Myšlenkami. vyprovokovanými VÝSLEDKEM, možná i TVŮRČÍ METODOU (pokud ji hodnotitel z daného výsledku pochopil) - ale pak je JEHO POVINNOSTÍ originalitu díla přiblížit nevidoucím, nechápajícícm. Jinak jsou jeho názory jen planým tlacháním...
|
|
|
| jsem trochu zmaten z mezery a toho jak se chová, nicméně OK. To co je tu připsáno DARTAGNANovi je samozřejmě ode mne... |
|
|
| Milý Danmarku,
to, co mohu z Tvých slov přijmout, je jediné - volba nevolba někdy může znamenat, že to, co se zdánlivě jeví jako volba, ve skutečnosti žádná volba není. Ale to je jinými slovy jenom toté´ž, co jsem Tio psal minule. A je jedno, jestli to volba není proto, že to tak vnímá volitel anebo je to tak vnímáno obecně.
Zbytek řečí mne ještě víc utvrzuje v tom, co jsem napsal.
NAPŘ. promiň, ale ja neříkám, že nemůžeš věřit v něco jiného než Boha aniž by se tomu dalo říkat víra (i víra v nevíru je víra) (a nechápejme víru jen ve smyslu víry v křesťanství). Kdyby sis pozorně přečetl mé připomínky, zjistil bys, že Tvůj rozpor víry byl v rámci křesťanského pojetí - na jednu stranu se odvoláváš na jejich Boha, na druhou stranu ho popíráš... uznávám i to, že můžeš být křesťan, aniž bys uznával správce této víry na světě, správce, který se jmenoval sám...
promiň ale Tvou volbu života bez lásky nebo lásky bez života z Tvého textu necítím. nevnímám tam takovou otázku. Žít nebo lásku? Jaká, že je to volba, když žít bez lásky znamená nežít? V tom cítím Tvůj rozpor. Snažíš se něco říci, ale nebereš v potaz slova. To, co chceš říci nadřazuješ tomu, co říkáš, a tváříš se, že kdo Tvoje slova nechápe, je hňup. OK. Ale nakolik pak respektuješ jiný názor, náhled? nakolik je Tvé vyjádření obecně přijatelné, když stojí na tom, abych byl naladěn na stejné vlně citové a nikoli jazykové? proč potom poiužíváš k vyjádření jazyk???? |
|
|
| ad hobboe - s tím bodováním máš dost pravdu, asi budu muset také trochu přehodnotit svůj přístup - vzhledem k dalším změnám na mezeře
ad dajakbol - já bych se toho centrování nevzdával; možná vzniklo náhodně, možná je to jenom výsledek určitého sklonu autora k rovnováze...(stejně tak jako osobní averze je to dostatečný důvod, aby to tak bylo/nebylo)a navíc - mně každá ta centrovaná sloka připadá vizuálně jako anděl s roztaženými křídly...
|
|
|
| No nezní mi to moc optimisticky. Spíš pořádně zmateně. Přesto, že šest veršů líčíš robinsonovskou depresivní samotu, najednou se bez stresu s láskou a vdčně rozesměješ... Pak dáš té robinsonovské iluzi ránu do vazu - LOĎ SLÁVY klade čtenáři otázku, jakže to s tím Tvým ostrovem je. Ve třetí sloce ještě pořád v bídě - takže přecijen pustý ostrov? Ale ve čtvrté už zase klid a opojení z prozření, že SLÁVA = polní tráva?
|
|
|
| Obvyklé slabiny (forma); občas vtipnější, občas takové páté přes deváté... |
|
|
| Neubráním se srovnání: o pár dílek vzaději je "teď už zaprášená vzpomínka" (indiánské.léto) se stejným rýmem svíce/více. V jejím podání je rým využit osobitěji.
|
|
|
| Nevím proč UŽ. A zas až tak hravé mi to nepřijde.
Zajímalo by mne, co na to Skoti.
A jestli poslední verš má něco společného s nedávnými protesty českých zemědělců proti nízkým výkupním cenám mléka. |
|
|
| Myslím, že v první sloce by měl být přítomný čas - PASOU
Druhou a třetí sloku by šlo bez problémů stáhnout do jedné:
nad nimi bdí slavná
ovčí máti Dolly
naklonuji sobě
Angelinu Jolie
(vyhnul bych se tak nešťastnému "napadl mě nápad")
|
|
|
| hrozně dlouhé, prvoplánové, klouže to po povrchu.
Něco jako někdejší dikobrazí satira. |
|
|
| Hm, vypadá to, že pramen vysychá. Nadprodukce? Působení drogy? Téma uspěchané, nestačilo dozrát, takže vítězí prvoplánové rýmování. A všechny staré bolesti. Možná by to chtělo malou odvykací kůru. Aspoň kůrku. Nesnažit se za každou cenu každý den splnit dávku. |
|
|
|
Tenhle úlet nemá ostříhaná křídla, jen jakoby ve finále každé sloky ztrácel dech... - nesedí mi "pár zbytků křídy"; ve druhé "cesmínovej les" (proč tolik exotiky? nebo to je vánoční deseti- dvaceti- třiceti- -letí?) a ve třetí ty tisíce (logopedická jich má 333, ale možná nejde o stříkačky ani střechy ale o světelné roky?) |
|
|
| v jednotlivých obrazech najdu takové, které se mi líbí
(rubín s pachutí mědi; vata červánků), i které mi zní provařeně (ptačí křik v dáli, bledý měsíc v zrcadle rosy). Přijde mi to "přeexponované" - jakoby všechna ta snaha nenechat tam nic obyčejného, nahradila i pocit přirozeného plynutí pocitem šroubečků-vroubečků, které musím neustále kontrolovat, aby se ani jediný neuvolnil a nezpůsobil zhroucení celé stavby... |
|
|
| Hravost spíš chtěná než dosažená.
V první sloce vadí zdvojené NA (na voyage na festival) a také každý verš jiná ves. druhá sloka z jiného těsta - přiznám se, že nerozumím přívlastku SVÍRAVÝ - proč by právě takový měl být ten posvěcený český film? No a pak jsou tu poslední dva verše. Rozpaky neb tohle stříbro je jen z alpaky. A spojovací rým (Cannes/zanes) nefunguje (viz ENTHROPER) |
|
|
| Poněkud nadbytečný mi přijde prolog. Bez něj bych o nic nepřišel.
Přemýšlím, jestli nemocná obloha má něco společného s podzimem nebo to přišlo od jinud. taky si nejsem jist, zda steny opadaného listí jsou tak hlasité, že jsou slyšet až na obloze. Pak jsem v duchu opravil text nasprejovanej na ňáký zdi na JAZZ IS NOT DEAD! nevím, jak je to myšlený s těmi rukávy - jestli rukávy hladily nebo rukávy byly hlazeny - vybral bych si to druhé, protože mne na kolena srazil obraz starýho, vytahanýho svetru (člověk si něco oblíbí, sžije se s tím tak, že si bez toho neumí představit svět) a jeho rukávů, který se plandaj podél boků jako křídla...
Asi bych chtěl přepsat to dvojverší o umývání asfaltu (...co nesmyjou kropicí vozy / ani nekonečný příběh ranních budíčků... ) a v další sloce škrtnout VY - pravda, je to trochu otřepané s tím zbytkovým rozumem, ale zase bych mohl hodiny a hodiny cucat to PS (...a taky v noci/plivat na hvězdy) a fakt by se mi neomrzelo...
K bodu mi chybí už jen kousek... |
|
|
| Pár drobných věcí mi nesedí:
v 5.verši nadbytečné až rušivé VŽDY
7. a 8. verš by chtěly přehodit
celkově to na mne působí divně. Nesourodě. Utekl jsem před shonem, neviděn vyposlechl tajnosti druhých, ale nemám je komu svěřit? Svět je bez citu? Lidé v něm také? Plni shonu a stresu. jen srážejí druhé. Zůstal jsem jediný citlivý? Jediný vnímající? Ale jak pak ONI mohou mít svá tajna? jak mohou být citlivá? |
|
|
| Starší věc? Z archivu?
Staré chyby. Tady hodně prvoplánové rýmy, neudržení formy. Tentokrát chybí i ten jeden dva silnější verše a vtip zůstal přede dveřmi. |
|
|
| První sloka nakračuje do filozofična.
Pokud má být v dalším textu zahrada synonymem duše, pak se ptám proč se vytrácí skromnost? Divoká, plná exotických květů? Zní to skoro jako nikdo mne nepochválí, pochválím se sama. sebechvála. Nechám ji rozvonět? (ani to nezní moc originálně - na téhle cestě je už asfalt pořádně vydrolený...)
|
|
|
| Autor sice popřel jakoukoli šifru, ale jak to tedy nazvat, když přes usilovné přemýšlení jsem nenašel žádný klíček, který by mi pomohl rozumět alespoň tomu o čem (o jaké věci, ději, pocitu, dojmu či čem, sakra) se tu mluví. prosím nápovědu.
Možná by stálo za to, kdyby ti, které to zaujalo (a asi něco pochopili), byli tak hodní a pomohli to rozklíčovat i těm ostatním |
|
|
| Milý správče,
poslední dobou (cca 3 dny) se mi příliš často stává, že napíšu k dílu vyjádření, ale nejde mi odeslat. Po kliknutí na ODESLAT systém nijak nereaguje. Končí to tím, že mne buď odhlásí nebo se musím odhlásit sám a pak znovu přihlásit.
Je-li to chyba mezery - dá se s tím něco dělat?
Je-li to chyba u mne - můžeš něco poradit? |
|
|
| I mně přijde nešťastné konfrontovat křesťanství s řeckými bohy - v době ukřižování Krista, bylo Řecko "mrtvé", logičtější by bylo použít bohy římské. Ježíš byl žid a řecká mythologie jeho osud jistě nesplétala (s Řeky neměl - pokud se nepletu- nikdy nic do činění). Takhle je to principielně stejné jako bych chtěl mayským božstvům děkovat za vznik Evropy. |
|
|
| Myslím, že to vystihl ENTHROPER.
Vlastní prožitek se scvrkl na pár obecných pojmů (krása, srdce, krásně, teskně) a óóóóó´.
Myslel jsem, že písnička je od Simply Red. Ale ejhle! Není. To je zmatek.
"krása rozechvívá mé srdce" a následující verš říkají totéž a to dokonce stejnými prostředky, dokonce téměř stejnými slovy. Proč?
Erotické obrazy jsou samoúčelné, neboť nevypovídají nic o TVOJÍ touze.
Poslední český dvojverš: přichází slzy. ok, ale proč se dalším veršem neposuneš dál, nedáš jim rozměr, nespojíš je s vnitřním pocitem - místo toho připojíš nic neříkající odkaz na to, co bylo a co už čtenář dávno ví
anglické citace by lépe vyzněly:
I belog to you...
(české dvojverší)
...and you belong to me...
|
|
|
| 1) "co tak dobře znám" - zní nejen přirozeněji, ale také zachovává logický důraz
2) "něhu a snění, která zná lež v zapomnění" - takže špatná něha a špatné snění???
3) "snáz" sice drží rým, ale významově by tam patřilo něco jako raději nebo spíš
4) nevěří štěstí (obecně? nebo v tomto vztahu?)? takže vina je nakonec na JEJÍ straně? nebyl to falešný ON, ale nevěřící ONA, kdo podkopnul stoličku?
5) lépe myslím "která to bude, / která TĚ zradí (jenom ještě přemýšlím, která to byla poprvé) |
|
|
| Tak tohle vidím jako zatím Tvůj nejlepší kousek. Nechci tím říct, že bez vad. Jen ses tu dokázala vymanit ze svých obvyklých chyb. Chtělo by to jen dopilovat rytmus. Vtip to má, místy i tu ironii, jak říkáš. Možná je cítít, že tohle vytrysklo celé samo od sebe, prostě to v Tobě bylo jako v koze (jak říká klasik), zatímco u dřívějších věcí bylo vždycky znát tu hranici, kam až to šlo samo od sebe a odkud jsi tomu začala pomáhat. |
|
|
| Ruší mne rozkazovací způsob slovesa na začátku. Tím spíš, že za tak strohou výzvou následuje krkolomně dlouhé souvětí. Obrazy jsou dobré, jen by to chtělo jinak svázat. Třeba:
Tvůj vítr vůně cedru
svážou skleněná mola
hořkou nitkou než vejdeš
cinknou zasuta zpola |
|
|
| V první sloce chybí rým (zákoutí/objetí).
Zákoutí navíc není nijak blíž definováno. O jaká zákoutí se jedná? Světa? Života? Pokoje? Duše? Těla? Ta nejasnost (a nic nevyjasní ani celá báseň) je rušivá.
Navíc je tu NEBUDEM (hovorový tvar), který se tluče s knižním ČÍŠ ve třetí sloce.
Ve druhé sloce "svlékáš mne i když jsem oděna". Není to nějaký nesmysl? Svlékáme snad normálně nahého?
V takových chvílích - ta dvě ch po sobě se těžce zvládají
Co třeba takto:
Hlasem se dotýkáš něžně MÝCH
zákoutí
blízko JAK daleko OBA NÁS
ZARMOUTÍ
Svlékáš mne pohledem AČ NEjsem
oděna
cítím se před Tebou jako strom
bez jména
Poslední sloka už je zase prošpikovaná pomocnými slovíčky (zde, a tak, zas, dál) a frázemi (hořká číš života). Nešlo by to nějak civilněji? |
|
|
| Základní myšlenku "volba je často bez výběru" chápu tak, že i když člověk často musí vybírat z více cest, na všech ho nakonec čeká totéž, čili je jedno, kterou si vybere.
Tomuto duchu ale text neopovídá. V každé sloce, v každém verši bych našel nějaký drobný či velký rozpor - jenom pár příkladů:
...co vlastně dám a co si beru... - to je volba bez výběru?
...když zatoužím po lásce - i žít... - kde je volba a výběr, když chci všechno?
jak desatero souvisí s volbou/nevolbou?
Bůh dí / a bůh suď
odvolávání na Boha ale zpochybňování víry (moudro kléru)
Podtrženo sečteno jen grafomanský gejzír, kde se spoléhá na to, že množsví slov zakryje nejednotu slov a obsahu
|
|
|
| Mám tomu rozumět tak, že husy odlétají na sever, za větším mrezem, větší zimou, za většími horami sněhu?
A to co předchází? Nepřijde mi to jako vykreslení opravdové zimy ("...přes den sněží, nebo KAPE..."), místy spíš bezradně popisné než náladové (2.sloka) |
|
|
| První 3 verše to někam směřují - očekávám úvahu o smyslu života. Od čtvrtého verše ale jakoby převzal pero někdo úplně jiný a čtenář místo myšlenek sleduje zoufalý souboj s jazykem... Místy proto nerozumím, co chce autor říci ( "...však všechno se vyvíjí tak, / že důvod útěku mého právě chtěl bych znát..." ), místy mám pocit, že jeden verš/obraz popírá druhý (samota a smutek jako klec, ve které touží slavík po svobodě = letět slunci vstříc - přijatelnější mi připadá, ža samota je spíš možným důsledkem svobody (rozhodně spíš, než jejím protikladem); podobně i v poslední sloce vyjadřují první dva verše nějaké odhodlání, které ale poslední verš shazuje (jakoby říkal: "odhodlal jsem se k něčemu, čemu vlastně nevěřím" - jaké úsilí, potažmo jaké ovoce může takové odhodlání/neodhodlání přinést?) |
|
|
| Asi to vystihla PROSTOŘEKÁ.
Zní to příliš studeně, profesorsky, vášeň, o které se mluví tam necítím. Je to příliš rozumové, postrádám odvaz, chrlení obrazů bez přemýšlení, co přinesou (jak říká PROSTOŘEKÁ "zbrklost a nutkavost")...
tak třeba "...jsme se rozhodli / že se budeme milovat..." už jenom tady vládne pudům rozum. kde se má vzít vášeň, která nás masakruje jak Siouxové u Little Big Hornu? vášeň, která v nás probouzí potlačované touhy?
pomohlo by i přeorganizování přívlastků tak, aby z nich nebyla nekonečná řada (např. místo "...noc byla jak velký navoněný / tajnůstkářský zvíře..." použít třeba "...noc byla navoněná jak velký / tajnůstkářský zvíře...") |
|
|
| ta odkazovaná báseň je
CO JE TO LÁSKA z 21.12010
|
|
|
| ta odkazovaná báseň je
CO JE TO LÁSKA z 21.12010
|
|
|
| milá Mariano Há!
proč si myslíš, že ten, kdo neumí udělat židli, nemůže říci, že ta, na které sedí, se kývá?
(odkazuji na koment k jiné Tvé básni)
Omlouvám se, pokud se Tě dotkla má poznámka k letům. Ale nebyla to žádná narážka na Tvůj kalendářní věk. Smysl byl asi takový, že když řekneš, že "je mi tři krát dvacet" tak je každému jasné, že let a nikoli brambor. Tudíž slovíčko LET je jaksi zbytečné, nadbytečné.
Tvá reakce mne znovu přesvědčuje, že to, co Ti nejvíc chybí je NADHLED. Rád si na smrtelné posteli zalistuji seznamem doporučené četby středoškolským studentům, kde budu číst: Neruda, Nezval, Blatný, Mariana Há,... |
|
|
| ok, třeba by stačilo nevršit ty obrazy bezmyšlenkovitě, ale zkusit z nich vybírat |
|
|
| 1) každý text, čtenáře více potěší, když ho potřebuje. To ale ještě nic nevypovídá o jeho literární hodnotě
2) co myslíš, byl Jack Rozparovač romantik? myslíš, že nechápal svoje oběti? budeš si myslet, že ne? nebo to vyvrátíš důkazy?
3) znov odkazuji na to, co jsem napsal již jinde: OBECNÁ SLOVA přijme většina populace, ale opět to nelze brát jako nějaké měřítko LITERÁRNÍ kvality textu
Když napíše papež nebo by byla napsala matka Tereza dopis o tom, že lidi na sebe mají být hodní, taky to přijmou všichni a všem to pomůže, aby se cítili lépe, ale LITERÁRNÍ hodnotu to textu nedodá. Rozumíme si?
4) proč si pořád všichni myslí, že když kritik neumí napsat text, tak je jeho kritika bezcenná?
5) jednou z hlavních deviz autora by měla být osobitost - k čemu Ti bude, když si přečteš 5O skvělých básní? Pokud nemáš dostatek autorské osobitosti, budeš je jenom kopírovat a napodobovat. NIKDY NEBUDEŚ AUTOR. Jenom plagiátor či napodobovatel. prostě buď je to v Tobě anebo je v Tobě něco jiného (protože v každém je NĚCO). A pokud je to jen Tvoje "zábava" (nikoli vnitřní poslání), tak si udrž soudnost. přesto Tě to může těšit. můžeš z toho mít teplo v duši a dobrý pocit. ale nechtěj vavříny. když dáš někomu krásnou kytku, tak jsi taky jenom darovatel, ale kytku jsi nestvořila... |
|
|
| ad2) není jednoduché napsat... - já to nerozporuji. kdyby bylo jednoduché psát, píše každý, koho to ve škole naučí... Máš doma čtyřnohý stůl, který se kymácí, protože každá noha je jinak dlouhá? No, víš, ono není lehké udělat to tak, aby se nekymácel...
ad1) občas autorům nabízím jiné řešení. Ale ne vždy z toho mám dobrý pocit. Stává se, že jsou mnohem uraženější, než když jim jiné znění nenabídnu. Chápu to.
Co se týče některých slovíček - tedy konkrétně všeobécně pomocných slovíček - o úrovni autora svědčí právě to, čím víc se dokáže NUTNOSTI jejich použití vyhnout
Co se týče abstraktnbosti pojmů - NĚHA - abstraktnost vidím v tom, že každý člověk vnímá jazyk a významy slov trochu jinak, čili to, co vnímám já jako něhu není úplně totožné s tím, co jako něhu vnímá Franta Vomáčka z horní dolní. proto "kritizuji" použití těchto slov. Pokud je vystihneš detailem, je to mnohem přesnější vyjádření nálady, pocitu, myšlenky. I konkrétní situaci může každý vnímat jinak, samozřejmě, někoho osloví vůně modré kopretiny a někomu to zní jako fráze, ale právě tahle ochota riskovat a vsadit nba osobní city a osobní výklad pojmů je to, co dělá básníka básníkem. S obecnými pravdami se ztotožní skoro každý, ale nabídnout takové detaily a takové konkrétno, které přijmou i druzí, to je KUMŠT. Aaaa vo to tady de... |
|
|
| Michelle, prosím, nezaměňuj vyjádření "kritika" s absolutní pravdou. každý máme svou pravdu. Role "kritika" ergo "redaktora" vidím v tom, že by autorovi měl nastavit zrcadlo. Buď to autor ustojí a své dílo obhájí, anebo připomínky prosije přes síto své masli a duše a některé třeba přijme za své. Nikde není psáno, že kritikova pravda je vyšší či větší hodnoty. to všechno může ukázat jenom čas. Možná dílo kritikem vynášené skončí v propadlišti času, a možná naopak. je to dialog. kritik je jen jeden z miliardy potenciálních čtenářů. myslíš, že všichni ostatní myslí a cítí jako kritik? Pokud můžu radit, kašli na kritiky i čtenáře, kašli na to, jak to vypadá z vnějšku. Důležité je, jak to cítíš Ty, vevnitř v sobě. Svět ještě nepřijal žádného autora, který nevěřil sám sobě. kritika Ti může jenom pomoci najít sebedůvěru v sebe. nevěř tomu, že Tě může naučit psát! Takže ještě jednou: kašli na to, co říkají druzí, a jak na to Ty veřejně reaguješ. Důležité je, jak to vnímá a přijme Tvé autorské lidské nitro... |
|
|
| 1. Technický dotaz k první sloce: odpovídají ta -i slovenské gramatice?
2. krásné je druhé slovenské dvojverší! (...dva túžbou zmáčané brehy... - joj! to teda žeru!)
3. v poslední sloce bych místo CTÍT viděl raději CHTÍT - zní mi to přirozeněji, ne tak honosně, uvěřitelněji
Ale jinak teda nemůžu jinak než BOD |
|
|
| Připomíná mi to jednoho někdejšího kolegu, který také sázel na to, že když prostý popis skutečnosti nebo děje nahradí "básnickými" metaforami, stane se klasikem čítanek.
přijde mi to hrozně neživotné, šroubované, umělé (druhá sloka mne vyloženě rozesmála - kolik úsilí se tady věnuje maskování sprosté reality na poetickou image!) |
|
|
| návrat ke kocovinám...
staré známé bolesti
zas je tam místo, kde rým z dvojverší ujede na trojverší, kde se roztáhne ob verš a kde zmizí úplně; zas je tam mnoho slov navíc, která jenom dělají křoví, vlastně od počátku do konce čekám na něco překvapivého - a ono nic. Čert vem formu, ale v obsahu je to zabíjející... |
|
|
| 1. slovosled, místy i gramatika (...drobné ramena...)
2. místy je tam mnoho slov, zbytečně rušivé informace (...chodba je tichá a na jejím PRAVÉM konci poblikává zářivka...")
3. ...vidím jejich vlastnosti, přednosti a slabosti..." - to chce přepracovat na něco méně proklamativního. Možná nejlépe vypustit úplně (to před a za by mělo stačit) |
|
|
| 1.Ten slučovací poměr (A) v prvním verši mi tam moc nesedí
2. "dvacet let" - není to přeexponované (nejsou tam ta leta nějak významově navíc?)
3. kulhavý rým krade/svaté
4. na jednu stranu jakoby to popíralo kejklířskou hravost života. Nic mu není svaté a ejhle, přece je tu nějaké pravidlo, které si netroufne porušit
na druhou stranu "...co ti dal už nevrátí se zpět" je hezká hříčka
5. pátý verš je trochu šroubovaný, přirozeněji by mi znělo "ledové dny dlouhé, že delších není..."
6. nešťastně vložená věta o bílé barvě - jednak ruší gramatickou vazbu a jednak mi to přijde jako rýmem vynucený obraz (trochu takový polotovar)
7. co zkusit to v alchymistické kuchyni Rudolfa II.? Výroba zlata tavením smutku... |
|
|
| jako nápad hezké, hravé.
jen mi trochu vadí ten "feministickej" závěr. Že se dáma obslouží sama...
A, když už opakovaně pracuje s rýmem mu(ů)že/růže, bylo by fajné, kdyby stejný rým použilo i páté dvojverší. krásně by se tím text zacyklil...
|
|
|
