|
|
 | midi,
midi, midi ani nepoděkuju, dnes ne
skunny
radši bejt posledním z trotlů, měnil bych hned
|
|
|
| růža>> díky
dalek>>to není o smutku jen bezmoci a vzteku, díky i tobě za písmenka
Háber>>Stano, i já už se modlím a nahlas
janaj>> díky |
|
|
| děkuju
teda
za Kubu děkuju |
|
|
| teda nevím pročmi přihlášen nejde nic vložit
ani pod IE, který sem si v podobě verze 7 nainstaloval
jinak z opery vím že
ketums, úsměv, hořkej, jdi na stránky, kubovi sou při přesměrování v úvodu, víš, každej básník není lhář
janěj, napiš mi na mail prosím, nejde ti tu napsat soukr.zpráva |
|
|
| úsměv, už málo píšu
všude, myslim teda reakce na věci co pohladěj i na ty který ve mně vyvolávaj jistej vztek, přesto ti sem něco připíšu
(asi jistou leností otevřít dnes tvý stránky)
básničky maj různej jazyk, všechny ale spojuje říct něco byť i obyčejnýho řečí, co běžně nepotkáváš, no a právě todle ty ve svejch textech předvádíš, děkuju
a snad ještě drobnost, ať jde snad o jakejkoli text cos napsal podle mýho je spojuje jediná krásná věc
jde neomylně za ústřední myšlenkou
texty maj finále
a to z nich dělá krásný vyprávěnky |
|
|
| do kelu, tady je fakt chytrejch kritiků
že Dalibore!
nezdá se mi to roztříštěný
zdá se mi to obyčejný, jako běžnej život, jen holt ten jazyk není ani obyčejnej
ani běžnej
ale co já, že jo |
|
|
| myslim že vim přesně co není poezie
když si někdo řekne, napíšu báseň, tak zpravidla napíše blábol
(i když sou i výjimky, jasně že jo)
ale jak je to na tom textu poznat je to v hajzlu no
poezii musim věřit, pak je to pro mě poetický
(a samozřejmě že k tomu patří ještě pár ingrediencí) |
|
|
| Já ho asi (bohužel?) i žiju... Někdy. (Někdy bohužel.) si napsala
no to je mi jasný
jinak se beat ani snad napsat nedá
(ale co já vim o poezii, že jo) |
|
|
| no je málo dívčat co píšou beat |
|
|
| zbytečnej text |
|
|
| proč ne
věřím ti to, a to je asi nejvíc co de říct o textu co napsal někdo jinej |
|
|
| no to je opravdu k zasmání |
|
|
| avizovanej epilog je kde??? |
|
|
| jo, je to dobrý bych řek
na nic si to nehraje |
|
|
| děkuji |
|
|
| až se mi povede povede přihlásit
dám bod
(vím, že vzhledem k tomu textu je to titěrná zbytečnost, přesto ....)
krásná básnička, a jako vždycky když něco podobnýho přečtu mám dobrej pocit, tam někde uvnitř sebe, děkuju |
|
|
| klik na dílo mi odhlašuje, teda aspoň virtuální bod |
|
|
| z každý básničky si něco vemu
víš, všechny je beru tak jako by je autor psal pro mě
někdy přečtu kus a mám chuť rozbít hrnek
někdy sedím dlouhý minuty nad textem, čučím do něj
a v hlavě mi běhaj filmy o kterejch se nikomu ani nesnilo
vrátil sem se k tvýmu textu a nevim proč
něco v něm je, něco mezi řádkama, chvílema jakobych hledal spojnice slov co tam nejsou, možná ráda maluješ, protože svoje slova volíš jako barvy, někdy mi přijdou takový "až moc"
ale sou to tvý barvy, snažím se to respektovat, napsalas příběh, nebo namalovalas obraz, jak jsou si tydle obraty podobný
napsalas příběh, a já, já ho přečet
a vracím se k němu
co víc by sis mohla jako autor přát
(já vim, mohla, zástupy vracejících se, třeba jednou budou, protože lidi se rádi vracej k příběhům) |
|
|
| jo
dobrý místa tam určitě sou |
|
|
| díky |
|
|
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
