Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Ve svejch sedmnácti to se mnou vypadá asi takto: Měřím dva metry a miluju hudbu:-P Vyžívám se ve zpívání, s kytaře, hrozně rád píšu a vůbec cokoliv tvořím. Fotím. Když se vážně nudím (nestává se často), dojde na mizerné malířské pokusy. vedu si sentimentální deníček kdesi v šuplíku, o něco méně sentimentální bloček kdesi na netu (music-loving.blog.cz), píšu písničky, napsal jsem i takovej fantasy román, jestli se tomu tak dá říkat. Mám rád lidi, slaninový brambůrky, lyžování, filosofický rozpravy a stále si ještě nejsem jistej, jestli jsem extrovert, co se občas chová jako introvert nebo naopak. Chodím na jednu matematickou školu v Brně, třebaže matiku bytostně nesnáším. Život je plnej paradoxů:-) Jo...a jsem (doufám, že nanapravitlenej) optimista:-P
Ahoj. Ještě nikdy jsem na žádném serveru žádné dílko nekrtizoval v tom nepříjemném slova smyslu, ale tentokrát vážně neodolám. Když jsem viděl Tvůj komentář k mému dílku Motýlci v břiše, kde se zmiňuješ o deníčku dvanáctky, říkal jsem si, že jsi zřejmě hodně náročný poeta a potrpíš si na komplikované básně na hranici pochopitelnosti. Ze zvědavosti si tedy čtu tvoje dílka a zrovna třeba tohle mi připadá buď za onou hranicí pochopitelnosti (nevylučuji, že jde jenom o moji individuální hranici chápavosti:-) nebo to naprosto myšlenku postrádá. Bez urážky, ale jaký tahle báseň má smysl? Nesnažím se kritizovat, spíše pochopit uvažování jiné generace. Zvláštní, že obrázek siluety kluka nahýbajícího se k ustupující slečně ti připadá kýčovitý a prostej popis orálního sexu ti přijde v pořádku...
Ahoj. Děkuju za komentáře. Rád přijmu konstruktivní kritiku, ale většina toho, co mi vytýkáte, mi připadá naprosto neopodstatněná a někdě z toho čiší spíš nepozornost. Neříkám v žádným případě, že je ta básnička nějaká úchvatná a že umím dobře popisovat, co mám na srdci, ale ču tady kritiku ve smyslu námětu zpracovaného všemi, kdo kdy milovali... Ten text je o tom, když si s někým moc rozumíte, přitahujete se navzájem a chcete se zamilovat, ale ono se tak nestane, ač se snažíte sebevíc, protože láska je tvrdohlavá a občas si radši chodí trápit nějaký platoniky. Takže tu nejde o nějakou ztrátu milovaného nebo o dobývání dívčího srdce, jak tady čtu. Možná, že kdyby tohle byl první server, na který jsem tuhle básničku umístil, stáhl bych ocásek a mlčel, ale vzhledem tomu, že na jiných servrech čtenáři minimálně pochopili, co mám na mysli a ohlasy byly pozitivní. Možná, že je tenhle server odbornější či jak to mám nazvat, ale v takovém případě bych předpokádal, že odborníci nebudou kritizovat báseň, jejíž myšlenku zjevně nepochopí....
Mě se to moc líbí. Hezky to vystihuje tu šedou a méně spravedlivou stránku života. Tohle je první dílko, co na tomhle serveru čtu, ale jak pod tím, co jsem sem napsal já, tak i pod tvým nevidim nžádný moc pozitivní ohlasy.nevim,jestli tu mají všichni ve zvyku nenechat na nikom niť suchou nebo jestli jsem na špatným místě, ale přijde mi to divný, protože myslím, že třeba tohle dílko by na jinejch servrech (liter.cz, human-art.cz, saspi.cz...) rozhodně mělo úspěch. když budu mluvit za sebe,dal sem sem jednu básničku a jednu povídku.obě se na jiných serverech líbily a jenom tady mi to všichni kritizujou. stejně tak nesouhlasim s kritikou na tohle dílko,asi sem holt nenatrefil na správnou stránku.asi sem na tuhle stránku moc málo intelektuální:-)