Státnice
Sedím u toho
hledím do toho
a nechce se mi do toho
(ale musím!)
a tak mi plyne čas.
Diplomka se loudá
den za dnem se courá
ale letí rychle čas.
Obhajoba a klauzury
za týden tři Rozhovory...
V myšlenkách se holedbám
a rudou rouru v rukou třímám.
Ale co když...
Stačí zaškobrntout a...
...i když ty lidi znám...
...???
Nechci ten kus znovu hrát
21.7.97
Nezaměstnaný
Zase znova po roce žije volně,
nejsou třeba koncese ani daně.
Stačí prachy, vědomí: práce bude!
Pohoda, havaj!
Čtenáři, čteš sám: není to báseň smutná,
neb duše truchlivá vedla by tělo
v pózu ztuhlou, pasivní. Nemoh´ bych říct:
Pohoda, klídek.
Má nyní času pro sebe přehršle.
Věci, na něž nebylo času dříve,
činí; vidíť, času zas málo, dí však:
pohdoa, voraz.
Učitel
z fakulty přímo do školy kráčí
ideál samý, plná jich ústa.
Učit že hodlá, krocení dětí
příliš neumí. Svůj předmět dělá.
Jeho koncepce selhala přece,
neboť octl se v učňovské škole.
Nejen studenti jsou tu, slepice rovněž.
Ze školy přímo na úřad běží.
Ideál sklapl - je konec května.
Ke zkouškám v čevnu jiného poslail.
Proč? O tom při cestách dumá.
V učňovské škole kázeň vše vede
zdali pak něco učit se stihne?
Studují ti, kdo chování znají již.
Pošťácká
Běží Božka ke kopci Žižkovu
těžké letáky, těžké to časy.
Kdyby tak aspoň pomohli vzhůru...
Ne. Sama nes si svou denní práci,
hlasy nám přinese, půjdeme vzhůru.
Dolů půjde jen tvá mzda a zdraví.
Zvolení rozdělí si peníze
za hlasy, letáky - plody tvé práce.
5. 6.1998
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
