Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Já tvaroh nedám
...ale je to jedním slovem zlo :o)
A mám dojem, že se tady někdo nechce nechat poučit, což? :o)
Otakárku, oni tě tady ti básníři spapaj! Piš raději prózu - ta jest klíčem! :D
Dělám to nerad, ale jsem znechucen... Tohle už není ani primitivní poezie...
"Z hlubokých zvířete ok
vlní se pomalu
rudý potok." - tohle je nafrázovaný jak do hiphopu - jinak ajina26 má pravdu v tom, že tvá snaha o poezii vyznívá naprosto marně a zbytečně.
"Silní dvanácteráci,
na parohy napichují pytláky.
Jeden jako druhý visí,
vidíte je, FEŠÁKY!" - a tohle je úplná hrůza... sry, ale takhle jsem psal v pátý třídě a bylo mi trapně.
Mno, tak asi budu ošklivá, ale tohle fakt nejde. Možná už je tu nějaký pokus o poezii i rým....ale ten jazyk, jakým to je napsaný-děs běs. Kombinace druhé sloky, která je celá napsáná jakoby starou češtinou s poslední, která je zveršovaná velmi dětsky a neuměle...no kroutila jsem nad tím hlavou. Promiň, ale je to tak.
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
