Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
v lesklých vysokých botech opustit ty začouzené komíny
do Břeclavi pak do Brna
přes bé do pé do Prahy
A žene se bouřka, veze ji můj autobus
S přáním mlčet
Naučit psa mluvit
Pak ti vyčtu vlastní chyby
Zajíc nebo kočka, těsně, nebo veprostřed
Gradují v intervalech, jako vlny.
čtyři malé jedna velká. Jako i jiné, co nespočítáš
Chytit letadlo do klobouku
my jsme ti poslední
neposlouchat žádnou hudbu, nevidět živou duši
sekty a vina z Mutěnic
vždycky je všecko trochu jinak a když to zjistíš jsi jednou nohou v dalším omylu
v nevinném sklepě
každá princezna čeká na vysvobození
skoro by i zapomenout, a chtít mít hlad
dole u vody dělají ohňostroj, ale to tě asi nevytrhne
skoro by i zapomenout, že je otevřené okno
vně a uvnitř, jaký rozdíl, stejný jako akvárium
dere se na povrch, jako bubliny se stejným zrcadlením a barevným efektem na černé, vlastně neviditelné hladině
a hučení v hlavě
a pískání v uších
a prázdno, plné prázdno
vlhko a vítr, to je ale za oknem.
skoro by i zapomenout, že je otevřené
v kameni není věčnost, jako světlo není v žárovce
a věci jsou jak sou
prašť jak uhoď
dalo by se říct o všem cokoli a byla by to snad i pravda
Myslím, že tohle se ti povedlo, je to takový oddechový, jo trochu"bordel"jak říká midi, ale v tom je právě to kouzlo, nač se pokoušet uspořádat neuspořádatelné.
proč bych tím měla něco říkat? informací, "pravd" a myšlenek je všude až moc. Jde mi jen o pocit, o věc za věcí. Jsou to volné věty, které si občas poznamenávám, až jich je mnoho, seřadím je za sebe v celek. "Nic si nemyslet a nic neříkat" a také "dalo by se říct o všem cokoli a byla by to snad i pravda"
2008-09-14 12:48:46
Muzu se zeptet, co jsi tim chtel rict? jako nejak mi to objasnit, kde v tom lezi ta myslenka...?
jistě, máš pravdu.
"jkdfkjfhj ksj dj hjuhuhu
ekjerjrřkjřířífgmdn d,nekn nj jnejkr
lkerjeij ijo ijoi oi oi otittrhti
" tohle považuji za vrchol literatury a třeba se k něčemu podobnému časem dopracuji.
jkdfkjfhj ksj dj hjuhuhu
ekjerjrřkjřířífgmdn d,nekn nj jnejkr
lkerjeij ijo ijoi oi oi otittrhti
A třeba podle tebe to vyjadřuje něco strašně důležitého,
jenomže bude to srozumitelné jen tobě jako autorovi.
Nikdo jiný to nepochopí, pro nikoho jiného to nebude mít
žádnou cenu.
Pokud píšu a nechci psát jen pro sebe a pro svůj šuplík,
musím nějakým způsobem brát ohled na čtenáře.
To není totéž jako podbízivost.
Prosím pěkně, že mě tvůj text neoslovil, že se mnou nepohnul, to neznamená, že je nesrozumitelný...
třeba se najdou jiní čtenáři, třeba v jiné době, jinde.
Vnímám to jako někde na půl cestě...
Je vidět, že jsi vnímavý/vnímavá (nevím, zda jde o muže či ženu :-))
Citlivý/citlivá na vnitřní zvuky v hlavě, které rezonují, když něco venku stojí za rezonanci.
Citlivý/citlivá k hlasu poezie.
A docela solidní smysl pro rytmus volného verše.
Ale to není všechno. Chybí něco, čemu říkám kázeň.
Je to prostě bordel. Ty tomu možná řekneš - co chcete, vždyť jde jen o pocity. Hmmm, a to je škoda.
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
