Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Ležela na pohovce a četla si mou novou knihu. Vedle na stolku stála láhev domácího moldavského vína – vzpomínka na její domov.
Na koberci si hrál malý Ovidiu se svou, o dva roky starší sestrou Laurou. Stavěli si dům z kostek které dostali k Vánocům.
Venku hustě sněžilo a v krbu vesele plápolal oheň. Upil jsem kávy s mlékem a dal se opět do psaní, zachumlán v hřejivé dece.
„Co kdybychom šli odpoledne na kopec s dětmi sáňkovat?“ ozvala se má půvabná žena.
„Ano! Ano! Tatínku my chceme jít sáňkovat!“ přihopsali k mému křeslu děti.
Pohladil jsem je po vlasech: „Ano děti, půjdeme na kopec“.
Dítka vesele poskakovali po pokoji z myšlenky na odpolední radovánky. Opět jsem se napil a vyhlédl z okna. Neviděl jsem však padající sníh, ale potemnělý pokoj se zataženými závěsy, starý stůl pokrytý fotografiemi a papíry na nichž jsou zaznamenané básně které nikdo nečetl. V rohu stála palanda na níž ležím já sám opilý ve vytahaném triku se zaschlými skvrnami od levné kávy.
„Tatínku jdeme?“ zatahal mě za deku maličký Ovidiu.
„Ano, jdeme“.
V tu chvíli jsem se probudil, budík nepříjemně dorážel do mé hlavy napadené kocovinou.
Rozhlédnu se po místnosti, žádná pohovka a na ní krásná žena, žádné děti hrající si s kostkami.
Venku spalovalo letní slunce bodláčí, upil jsem vodky, vzal do ruky žiletku a zajel s ní hluboko do zápěstí. Stříkající krev pokryla modrou stěnu. Zavřel jsem oči a vychutnával jsem si smutný pocit umírání.
Rozhodně lepší než básně - není pochyb! Má to myšlenku, atmosféru, je to pozitivně bezútěšné - jen bych tam na konci nemusel mít to suicidium :o)
Mno a ty chybušky, mno...to se doladí ;o)
Dám ti motivačák, jo?
No, už jsem tady viděla milion textů s mnohem většími prohřešky proti gramatice,v tomto ohledu bych tedy tak přísná nebyla, pánové:-) Velice kladně hodnotím pokrok - když porovnám s tvými prvotinami tady, Otakare. Já jsem se jenom těšila, že ten popis představy šťastného manželství bude víc než jen kraťoučký obraz, scéna..., ale jako miniatura je to zdařilé, i když už jsem asi několik variací téhož už četla, no, to musim souhlasit se Sašou.
Příjemně meditativní forma. Docela pěkně napsané. Ruší tam ale chyby v interpunkci (taky ji občas vynechám, ale totok...) a shoda podmětu s přísudkem je, nezlob se, docela základ. Čili příště, prosím, "Dítka vesele poskakoval-a."
Pointa není nijak zvlášť objevná, tak tedy nevím, co s takovým textíkem... Snad jako malé cvičení ujde.
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
