Dlaň plná popela
praskající oheň v krbu
a únava drtí duši...
najít tak živou vodu
vznést se s plameny
a dojít klidu tam
kde myšlenky vzdálené v prostoru a čase
nespí
příroda oblékla smuteční šat
sněhové vločky zbytnělé lží
láska ukryla se ve stromech
laskavosti té dochází už dech
jen blázni chechtají se na hrobech
jiskřičky v popelu oheň usíná
snad s ránem rozsvítí se den
pekný a poetický zápis toho čo sa ti stalo. Ale podľa štatistického úradu SR, muselo sa prihodiť aj niečo krajšie. teda aspoň ja si pamätám len také prípady...
pekný deň a gratulujem
:)
já zas říkám, nenechat si únavou rozdrtit duši a nepřipouštět k sobě věci, které nemůžeme ovlivnit.
...snad s ránem rozsvítí se den..snad?..o tom nelze pochybovat.
...blázni chechtají se na hrobech...mně tam ještě leze situace...chechtají se na stromech a připomíná to dětstsví, kdy se o smutku moc nepřemýšlí.
Ovlivnit můžu hlasování a dám ti bod za chechtající se blázny, kteří to tam rozsvítili a vyhnali temno.
já týhle poezii nerozumim. "oblékla smuteční šat" a vůbec všechnyty věty jsou příliš omšelý, ohraný.
miluju tě, samozřejmě, dalku, ale tohle mě neoslovuje. nemáš tam něco lepčího? nějakej experimentík třeba?
