|
| Komentář můžete napsat jenom když se přihlásite. | |  | Napadlo mě, hned jak jsi pak apsal, o čem to je, že "moucha na zádech" je dost nešťastný obrat, protože pak mě napadne, že ta moucha leží na zádech, nebo resp. že slunéčko na mucholapce vypadá jako moucha na zádech, a to znamená, že mě to zavede někam úplně jinam, než má - než autor zamýšlel. Ta myšlenka toho, že slunéčko uvízlo, kdežto moucha si dál poletuje a prudí, je pěkná - ale myslím, že je to zpracované tak, že i když to vím, že to tak má být, a čtu to trojverší, myslím, že by to šlo líp. Já haiku psát neumím, ale vím, co mě baví a co ne, co mi přijde kostrbaté či nešťastně poskládané, a co naopak plyne a obraz se vynořuje.
Když jsem se třeba pak koukla na stránky s haiku, abych pochopila, proč mě to nebavilo, viděla jsem tam v těch sděleních, co mě bavila, jistou přirozenost, plynulost - navzdory tomu, že někde byly ty pomlčky - což je normální prvek v haiku, že jo.
Nechci říct, že tahle varianta by byla lepší, ale řekla bych třebas :
Na mucholapce
slunéčko a babočka -
moucha bzučí dál (nebo moucha letí dál nebo moucha prudí dál nebo moucha na nose... )
protože jedna věc je tam vidět hned - kde co je, hmyz se chytil na mucholapku, a druhá - moucha ne, ačkoli je to pro ni určeno (ta tvá poč. myšlenka je myslím totiš pěkná), ale samozřejmě to jde o dost líp.
"Když fotíš, taky to může být obyčejný výcvak nebo foto roku" - a to je právě to. A ono u toho, jestli to je výcvak ,nezáleží na objektu, ale na úhlu, na světle, na kvalitě snímku, atd atd - a pak můžou stejné objekty focené dobrým autorem a špatným autorem být jak fotem roku, tak bezcenným nicneříkajícím výcvakem. |
| |  | Když fotíš, taky to může být obyčejný výcvak nebo foto roku. A taky nemůžeš s realitou zásadním způsobem manipulovat.
Já myslím, že v tomhle konkrétním haiku něco navíc je. Otázka je, jak je to přístupné ostatním. Haiku jsou holt pootevřené dveře, ne rozvalená vrata. Je to četba očekávající sploluúčast čtenáře. Čtenář má haiku domyslet, dokončit.
Těžko se mé výtvory budou líbit každému, obzvlášť, když tu haiku má tak krátkou tradici.
Máš nějaké návrhy na zlepšení nebo změnu tohoto textu? |
| | | Jo, jenomže říkám, že jde o ten úhel pohledu. Myslím, že kdyby haiku bylo jen o tom "říct to jak to je", asi by to nikdo nikdy nečetl a nešlo by v něm vyniknout. Myslím, že podstata je asi někde jinde. V okamžiku, kdy se svět nadechuje k novému pohybu.. kdy se ten pohyb děje.. jedna mikroskutečnost, která pro tu mikrověc znamená moc. A to pozorovatel okomentuje zdánlivě "jak to je", ale je v tom něco víc. Může v tom být i humor, i když to je jeno konstatování.. ono v tom něco víc JE, když to haikuista skutečně umí. Nejde o suchý nudný fakt, jde o fakt, který je hoden zaznamenání, z úhlu, který to nejlíp vystihne. Fotka taky nebude dobrá, když na ní bude sice zajímavý objekt, ale bude působit ploše a bezdůvodně. |
| | | Ale já to nijak nepodávám. Já jen říkám jak to je. (Ono se v haiku z principu o moc víc dělat nedá.) Postavím slova před čtenáře a pak už je na něm co si z nich vezme.
Nevím, ale psát humorně o patrně chcípajícím slunéčku a otravné mouše mi nepřijde jako reálně možné v haiku.
Haiku nemusí být zábavné a vtipné.
Pokud srovnáš haiku s mými zvrhlovinkami, pak srovnáš nebe s dudama. To je naprosto něco jiného.
|
| | | Nepochopils to. Nemusíš psát o ubohém slunéčku, to je kravina. Jen to prostě podáváš nudně - to jsem chtěla říct. Jde to napsat i zábavně - já to neumím, proto haiku nepíšu. Zábavný neznamená "ubohé slunéčko" ale znamená jiný úhel pohledu. Jiný než ten obvyklý.Takže tak. |
| | | V haiku se nemá projevovat autorovo ego. Zdá se , že narázíš na todle. Ale taková haiku mají být -odosobněné, spíše nezúčastněný záznam než výtvor.
Ber to spíš jako fotku ve slovech než jako poezii.
V haiku nemůžeš napsat
ubohé slunéčko sežere kytka
a po mě leze pitomá moucha
to by pak nebylo haiku...
PS: Přece nebudu jásat nad tím, že po mě leze moucha. :) |
| | | Já nevím, čím to je, ale četla jsem už dost czaiku od různých autorů. a někdo to opravdu umí, udělat z drobného obrázku záležitost, která silně zapůsobí. Ale když čtu věci od tebe, nějak mě nedovedou nadchnout... prostě si řeknu "no a".. možná je to můj problém, ale možná by ti taky slušelo něco jinýho, než haiku. V těch svejch "zvrhlejch" dílkách jsi byl víc svůj, nebo jak to říct. Tohle je podle mě vyloženě nuda. Hmm, jinak je to samozřejmě na tobě - když tě to baví, tak dál piš haiku či pokusy o něj - ale dřív jsi měl zajímavější věci. Jo, možná vím, co chybí tady těm tvým haiku - humor. Živost. Skutečné potěšení tím, co vidíš. Myslím, že ty jenom konstatuješ a to celkem bez nadšení - a to se pak odráží i v tom, jak to pak vnímám i já jako čtenář -> bez nadšení. ... |
| |
|
|
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
