o čem ženy sní

Domem se line vůně čerstvě uvařené kávy, na stole stojí dva hrníčky a ještě se z nich kouří. Jeden s obrázkem býka a druhý s kočičkou. Ten kočičí patří mi.
Můj blonďatý manžel, vyjetý na těžkého ježka – kamufláž, už nemá téměř žádné vlasy, právě s láskou připravuje snídani a já se dívám nepřítomným pohledem na jeho hubená záda.
Sním s otevřenýma očima. A já se tak ráda oddávám nereálným představám, smím tak libovolně posouvat hranice svých možností.
Právě se nacházím na jachtě jednoho svalnatého milionáře. Rozhodl se mi vyslovit, jak jsem krásná, ani těch pár kil navíc mu nevadí, naopak, přijde mu to ohromně roztomilé, když do toho začne žvanit můj manžel Karel: „Musím si už konečně koupit nějaký batoh.“
Položí podnos na stůl, na něm leží dva chleby hojně namazané máslem, obložené sýrem a šunkou a libě zaútočí na mé chuťové pohárky. Sám sobě připravil plnou mísu ovesných vloček s čokoládou a bílým jogurtem. Jeho pravidelný snídaňový rituál, ještě nikdy jej neporušil. Usadí se ke stolu a zazubí se na mne, modrýma očima zamrká.
Věnuji mu pohled, svalovce nechám svalovcem, ale jen velmi neochotně.
„Měl sis koupit ten, který jsme si včera spolu prohlíželi,“ dávám mu jasně najevo, co si myslím a usrknu si kávy. Příjemná nahořklá chuť ovlaží mé smysly a zahřívá mé útroby.
V hlavě se mi začíná odvíjet pokračování s majetným hnědovlasáčem. Představuji si, jak si jeho bohatství vrchovatě užiji. Herkules se ke mně sklání…
Karel zavrtí hlavou a ukazuje na mne lžící, polkne sousto „Nelíbil se mi.“
V duchu se otráveně ušklíbnu, na tváři vyloudím nic nevytýkající úsměv, nic neříkajícím hlasem konstatuji: „Zatím se ti nelíbil žádný.“
Vzhlédne ke mně se slovy: „Žádný se nehodí k mé motorce.“ Tváří se: Jak je možné, že to nechápeš?
Přikývnu na znamení, že chápu, jako správná, ale především moudrá manželka „Tak snad příště.“
Karel spokojeně žvýká zdravou a na sacharidy a bílkoviny bohatou snídani. Obdivuji, že se mu to ještě nepřejedlo a tiše závidím, že ještě stále neporušil své odhodlání stravovat se zdravě a také tu jeho chlapeckou postavu, kterou si pěstuje už od dob našeho seznámení. Na protest se s chutí zakousnu do krajíčku chleba, myslím na svůj zadeček kyprých tvarů.
Svou úžasnou vizi už zpracovávám druhý den a pořád se mi ji nedaří pořádně vychutnat! Kde jsem to skončila? Jo, posuneme se trošičku dále. Tentokrát se procházíme po pláži, já oděná do bombastických sexy plaveček, takové ty malinkaté modré trojúhelníčky, které jsou ušité speciálně pro silikony, poněvadž normální ňadra by to neudrželo ve výšce ramen. Mám o pár kilo míň, jsem svobodná a nevlastním dvě děti.
No co? Ve snu se smí vše, i to, co bychom ve skutečnosti nikdy nepřipustily (ženy).
Svalouš mne pod palmou chytá za ruku a přitahuje si mne pomaloučku blíže a já taju už jenom pod jeho horkým pohledem. Jeho tvář se přibližuje …
„Našel jsem si v časopise pár zajímavých stránek. Podívám se na net a projdu si je,“ oznamuje spíše pro sebe.
„Hm, to bys měl,“ přeruším svou žhavou chvilku právě v okamžiku, když se mne chystá políbit.
Prostovlasatec úctyhodné muskulatury zůstane nehybně stát, zatímco já si pomyslím:
To ti tak žeru, miláčku. Jako obvykle hledáš důvod se zavřít ve své pracovně - ložnici, strávíš tam celý den, tedy, pokud nebude oběd a nebo večeře. Ještěže jsem zavedla pravidlo, že sdílíme nejenom společné lože ale i stůl!
Nevadí, já se už nějak zabavím.
Karel spokojeně pokyvuje hlavou, lokne si lahodného životabudiče a dává očividně najevo blahodárné účinky tohoto moku slastným přivřením víček.
A já se vracím zpět ke svému krasavci. Toužím po jiné rozkoši. Hodím po něm vilným pohledem a přebírám iniciativu. Stavím se na špičky palců s nehtíky nalakovanými na rudo, rukama vklouznu do husté hřívy Vincenta Blacka. Konec konců, proč by nemohl vlastnit i jeho tvář? Celým tělem se k němu těšně přimknu a vnímám jeho dotírající touhu v úrovni břicha, tak je vysoký. Cítím jeho horký dech, tlukot srdce. Velikou rukou, pěstěnou a s čistými nehty, putuje zkoumavě po mém zadečku, stoupá po páteři a mi se točí hlava blahem. Zachytí šňůrku od plavek, zatáhne…
Můj pohled mimoděk zavadí o ruce mého Karla, je zcela zřejmé, že nikdy nebudou jako ty Vincentovy. Neustále se hrabe v motoru. Odvracím pohled k oknu.
Podprsenka od plavek letí vzduchem a já se šťastně směji, když dopadá do koruny palmy… To je ale blbost! Snáší se k mým bosým nožkám. Jo jo, to se mi líbí. Jen do něj! Tisknu se k němu s obnaženými ňadry, cítím jeho rozložitou, steroidy nadupanou hruď, drtím ji vztyčenými bradavkami a mé srdce se divoce rozbuší. Sklání se k mému rameni a něžně mne kousne. Hmm, jeho rty jsou neskonale něžné. Putují po mém krku a líbá mne na ušní lalůček.
Vincent zvedá hlavu „Nádherně voníš. To je jistě tím parfémem, který jsem ti daroval.“
Smyslně našpulím rty a pozvedám obočí „Ne. Lásko, to je vůní ženy. A jak se zdá, ta má tě velmi přitahuje.“
Pobaveně se usmívá a rozpouští mé dlouhé měděné vlasy…
Zasněně si prohrábnu ty si své krátce střižené a probouzím se do reality. Jednou dorostou! umanu si.
Takže se konečně sklání k mým rtům a já mu vklouznu do vlasů a přitahuji si jeho tvář a toužím ho rozebrat ústy…
„Včera jsem viděl na netu tu helmu s červeným pruhem, co se ti tak líbí. Nechceš se na to se mnou juknout?“ Karel přeruší mou úžasnou vizi.
Podívám se na něj zmateně „Ty myslíš tu s tím červeným pruhem?“
Pohledem se zastaví na mé tváři a zazubí se „Vždyť ti to právě říkám.“
Vidím sebe samu s tou skvělou helmou na hlavě, černé kožené bundičce, kterou mi daroval Karel pod stromeček a sedí mi jako ulitá. Jsme právě na srazu motorkářů. Nasedám na naší novou červenou hondu Shadow v uzoučkých džínech a všichni vyrážíme na společnou vyjížďku.
Dožvýkávám sousto a natahuji se pro druhý chléb.
„Tak chtěla bys ji?“
Ruka se vrací zpět bez chleba.Vítězně se usmívám „Jasně a možná budou mít v nabídce i nějaký pěkný batoh pro tebe.“ Laškovně zamrkám „A čím jsem si to vůbec zasloužila?“
„Vím, jak moc sis ji přála a když je v akci, byla by škoda toho nevyužít,“ odpoví zcela bezelstně.
Já souhlasně pokyvuji hlavou a tvářím se nadšeně. Jak nechutně praktické, říkám si tak trochu zklamaně. Tu poznámku, že se akce mají využívat, mohl vynechat.
Náhle si uvědomuji, že se musím na jaře do těch svých riflí ještě vejít.
Vstávám. „Musím se hlídat, potřebuji tak dvě kila shodit,“ a odhodlaně odnáším podnos i s chlebem na kuchyňskou linku.
Karel vstává také „Proč? Mně se líbíš, mám rád to tvé bříško. Je tak akorát do mé ruky. Vždyť víš, jak rád se s ním mazlím.“
To už mne objímá kolem pasu a přitahuje si mne blíž k sobě. Vyhrnuje triko, rukama prorostlýma olejem značky Castrol mne hladí po nahých zádech a mi to dělá i po těch letech ohromně dobře.
Vincent Black je bezpodmínečně odsunut do zapomnění, ještě stačím zaregistrovat jeho užaslý a tak trochu rozhořčený výraz.
Karlova ústa se prodírají pod mé triko a jeho rty roztouženě šeptají: „Stále mi voníš tak nádherně žensky.“
A já si představuji s fantasmagorií sobě vlastní, že se s Karlem miluji na jachtě onoho milionáře, kterou jsme mu právě odcizili s pistolí v ruce…